Býk


24. ledna 2014, autor Eva,



 

„Európo, co je s tebou? Jsi dnes nějak zadumaná. Na co pořád myslíš?“ vyptávaly se Európy její kamarádky a družky. Dívky pobíhaly po louce blízko moře, trhaly květiny a všimly si nezvyklé zamlklosti dcery fénického krále Agénora.

 

„Měla jsem zvláštní sen, který si nedokážu vysvětlit.“

 

„A jaký? Pověz, co se ti zdálo?“

 

„Zdálo se mi, že stojím na skále na pobřeží, kde mezi sebou zápasí dvě ženy. Ta mladší z nich přemohla tu starší, přišla ke mně, vzala mě za ruku a řekla: „Pojď se mnou, odvedu tě do nové vlasti daleko za mořem.“

 

„To je divné a kdo tedy byla ta přemožená žena?“

 

„Jmenovala se Asie,“ vysvětlovala Európa.

 

„A ta druhá?“

 

„Ta neměla žádné jméno.“

 

„To by znamenalo, že nás opustíš?“ lekly se přítelkyně.

 

„Ale kdež, jsem tady šťastna, všichni jsou na mě tak hodní, rodiče, bratři i vy… jste moje nejlepší přítelkyně… proč bych odtud odcházela?“ zamyslela se.

 

Európa netušila, že se její sen zanedlouho vyplní. Dvě ženy, které se o ni přetahovaly, představovaly starý kontinent, kde se na území dnešního Libanonu a Sýrie rozkládala mocná fénická říše, a mladý kontinent, kam princezna směřovala.

 

Európa byla tak sličná a krásná, že uhranula samotného boha Dia. Zeus přemýšlel, jak to udělat, aby se k té nádherné ženě mohl přiblížit. Bratři ji hlídali jako oko v hlavě a pouštěli z dohledu pouze za přítomnosti jejích družek.

 

A protože vládce Olympu byl známý svou prostopášností a zhýralostí, musel ještě uniknout pozornému zraku své manželky Héry, která měla jeho záletů s pozemskými ženami už plné zuby. Zeus tak jednoho dne sledoval dovádění dívek na louce a dostal nápad.

 

Zavolal svého syna Herma a řekl mu: „Zažeň všechen dobytek krále Agénora dolů k moři.“

 

Hermés jeho přání ochotně splnil, neboť, co se týkalo pletichaření, podvodů a lstivosti, neměl k sobě rovného. Zeus se proměnil v bílého býčka se zlatými rohy a nenápadně se vmísil do stáda.

 

Oběť jeho vábení zamyšleně kráčela po louce, hleděla do země a hledala ta nejkrásnější kvítka. Náhle vzhlédla a spatřila neobvyklého a roztomilého býčka. Býček rozverně hrabal kopýtkem a kýval hlavou na důkaz mírumilovnosti.

 

Európa se k němu přiblížila a bázlivě zvedla ruku, aby si jej pohladila. Převlečený svůdník pokorně sklonil hlavu a klekl si na přední nohy. Dívka jej hladila po hlavě, po šíji a býček držel a držel. Nakrmila jej květinami a pověsila na rohy věneček. Nakonec se odvážila a vyskočila mu na hřbet.

 

Býk s ní opatrně vstal a běžel podél břehu. Oběhl stádo a vzdálil se od jejích družek, jež ji měly opatrovat. Európa se nechala bezstarostně unášet, považovala jej za ochočeného býka z jejich stáda.

 

Když byl pán nebes dostatečně daleko, vnořil se do moře. Európa znejistěla a chtěla seskočit. Ale to již byl býk nebezpečně vzdálen od břehu, ve velké hloubce a plaval na otevřené moře. Vyděšená Európa se jej držela za rohy a nemohla nic dělat. Kdyby seskočila, utopila by se.

 

Přítelkyně si mezitím všimly, že princezna Európa zmizela. Naposled ji viděly, jak hladí krotkého býka ve stádě. Běžely tu neblahou zprávu oznámit na hrad.

 

Král Agénor svolal své syny a nařídil: „Běžte a hledejte svou sestru. Bez ní se nevracejte!“

 

Synové se vydali ihned na moře, neměli však tušení, kterým směrem býk plaval, a tak každý zvolil náhodný směr. Dopluli k evropským a africkým břehům, ale svou ztracenou sestřičku již nikdy nenašli a ani jeden z pěti bratrů se již domů nevrátil. Našli si domov a založili rodinu daleko od rodné země.

 

Zeus se s bezbrannou kořistí na zádech řítil šílenou rychlostí k pevnině, přesto cesta trvala dlouho, neboť musel přeplavat dnešní Středozemní moře. Se zcela vyčerpanou Európou dorazil na Krétu.

 

Kráska znaveně klesla na zem a odpočívala po vysilující cestě. V tom se proradný bůh proměnil v obrovského orla a nebohou dívku připravil o panenství. Když dokonal násilný akt, roztáhl křídla a uletěl.

 

Zeus se ale vždy postaral o oběti svých nezvladatelných choutek a celý život na rozdíl od lidí ochraňoval potomky, které si pořídil s obyčejnými smrtelnicemi. V tomto směru měl neustále dost práce, neboť žárlivá Héra je chtěla všechny zabít. Jako orel doletěl do sídla krétského krále Asteria, kde na sebe opět vzal božskou podobu.

 

Královi nařídil: „Pošli otroky se slavnostními nosítky na pobřeží. Najdou zde krásnou dívku jménem Európa. Ať ji přivedou sem. Vezmeš si ji za ženu.“

 

Asterius neváhal a vyslal otroky, neboť rozkazy bohů se musí plnit.

 

Znásilněná a zneuctěná princezna ležela na zemi, celá zkroucená v bolestech. Byla na pokraji svých sil a ani snu by ji nenapadlo, že příčinou jejího utrpení je nejvyšší bůh Zeus, k němuž se vždy tak pokorně modlila.

 

Najednou ji popadly čtyři ruce, naložily na nosítka a odnášely neznámo kam. Zoufalá Európa se nebránila, bylo jí už všechno jedno a jediné, co si přála, bylo zemřít. Otroci ji donesli do královského paláce.

 

Král Asterius před ní poklekl, políbil jí ruku a promluvil: „Vítám tě v mém paláci. Zjevil se mi samotný Zeus a nařídil, abych tě pojal za manželku. Proto se tě ptám, krásnější než bohyně, vezmeš si mě za muže?“

 

„Ano,“ špitla Európa, zcela rezignovaná a neschopna čelit ranám osudu.

 

Božský vládce Olympu se rovněž postaral o to, aby pevnina, kam odvlekl fénickou princeznu, se po ní pojmenovala Evropa.

 

Manželství Európy a Asteria bylo šťastné. Měli spolu tři syny. Nejznámější z nich, knósský král Mínós, věznil v labyrintu nestvůru Minoutaura. Tohoto napůl býka napůl člověka zabil hrdinný Théseus za pomocí Ariadny, která mu dala do bludiště klubko zlatých nití. Mínós a jeho nevěrná žena Pásifaé, její syn Minotaurus, Daidalos a Íkaros, Théseus a Ariadna jsou hrdiny dalších bájí, o kterých si budeme vyprávět.

 

 

Na obloze vidíme z Býka jenom hlavu a plece, tedy části, které vyčuhovaly z moře, když unášel Európu.

 

Hyády

Mocný Titán Atlas měl chlapce Hyanta a mnoho dcer. Hyantus byl vášnivým a zdatným lovcem a troufal si i na velká dravá zvířata. To se mu však nevyplatilo a při jednom takovém lovu jej roztrhala lvice. Jeho sestry jej velmi oplakávaly. Vládci Olympu Diovi jich bylo líto, a proto je vzal k sobě na oblohu a proměnil ve hvězdy, kterým se podle jejich bratra říká Hyády.

 

Plejády

I Plejády byly dcery Titána Atlanta. Byly to mořské nymfy, které musely čelit neustálému nahánění lovce Óriona. Prosily boha Dia, ať je zbaví nelítostného a krutého pronásledovatele. Zeus vyslyšel jejich prosby, proměnil je v holubice (řecky peleiades) a poslal na oblohu jako Plejády.

 

 

Souhvězdí Býka (Taurus)

 

Souhvězdí Býka pozorujeme na severní obloze od října do března, je to tedy zimní souhvězdí.

 

Hlavu Býka tvoří hvězdokupa Hyády. Obsahuje stovky hvězd, těch viditelných pouhýma očima je však asi čtyřicet. Nejjasnější z nich vytvářejí zřetelné písmeno V. Jako oko hlavy září oranžový obr Aldebaran (a). Tato hvězda patří mezi 15 nejjasnějších hvězd na obloze, je 425krát zářivější než Slunce a v překladu znamená „pronásledovatel“. Právě úspěšný ve svém „pronásledování“  však není – leží od Země asi v poloviční vzdálenosti než Hyády a do hvězdokupy ve skutečnosti vůbec nepatří.

 

 

Hvězdy Alnath (β) a dzéta zakončují rohy Býka. Další hvězdokupou v souhvězdí jsou Plejády, které známe spíše pod názvem Kuřátka. Pokud při pozorování pouhým okem napočítáte v Plejádách aspoň šest hvězd, máte dobré oči.

Býk leží mezi souhvězdími Vozka, Blíženci, Orion, Perseus,  Beran, Velryba a Eridanus.

 

Aldebaran je oranžová hvězda a

 

Ilustrace Renata Petříčková, hvězdné mapy vypracoval Petr Scheirich z České astronomické společnosti.

 

Ukázka z e-knihy Hvězdná obloha. Knihu můžete koupit zde:

 

https://www.megaknihy.cz/romany-beletrie/3201295-hvezdna-obloha-pribehy-souhvezdi-na-severni-obloze.html

 

https://www.knihydobrovsky.cz/e-kniha/hvezdna-obloha-pribehy-souhvezdi-na-severni-obloze-240250639

 

https://www.palmknihy.cz/ekniha/hvezdna-obloha-pribehy-souhvezdi-na-severni-obloze-6126

 

https://www.alza.cz/media/hvezdna-obloha-d500817.htm

 

 

 

 







Zařazeno v kategorii Hvězdná obloha, Knihy, recenze, Postřehy





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička