Snad pro tu plástev medu
Tvých slov tiše šeptaných
Snad proto Ti srdce kradu
Skryji ho v pravdách Eviných
Snad to pro tu naději
Společných svítání
Můj lásky žokeji
Mé touhy ty Tvé dohání
Jak koník splašený
Jak hříbě v skoku
Můj lodivode milený
V lásce soutoku
no tedy... přesunuji do Nej...jenom to "V lásce soutoku" tak nějak zaniká na konci...
Jak snadno hrát si se slovy,jak těžce v nich pak se hledat. Zpomal,nespěchej,vše přijde v pravý čas
Snad právě pro tu plástev medu, co stéká se rtů ve verších, já představit si nedovedu svět bez rtů všech dcer Eviných. Snad pro naději s nebe slétlou, motýlky touhy v očích Tvých, líbat chci ústa, růži vzkvetlou, ač občas padá bílý sníh. Život jak bílý koník pádí, chvilinku nezůstane stát, vzdor letům k něze mne to svádí, smím se rtů slíbat sladký smích?
Malá oprava: Slíbat mělo být až na konci...:-)
Evi, když dva se "najdou" ve svých citech, a jak básníci vždy děli, vždy city splynou a jeden musí udat směr a rychlost... tak jsem to cítila ;-) Shimmir - já tušila, že Tě to nabudí - a je to krásné :-)
Díky! Takže to byla taková malá past na Shimmira? :-)))