Růžena Wegener: Gurmánské požitky ji baví!

Ve své kuchařce autoři  Andreas a Růžena Wegenerovi povýšili syrovou stravu na gurmánský požitek. Dalo by se říci, že tu objevili několikero divů ze světa syrové stravy. Růžena Wegener je sama vitariánka a z knihy 155 receptů gurmánské stravy je znát, že je to pro ni vášeň, které velmi ráda a snadno podléhá.

Je neuvěřitelné, jak kniha zasáhne chuťové buňky. Jakoby se ve vás probudila základní touha po lehkých a nekomplikovaných chutích.  Jaké jsou vůbec začátky vitariánství pocitově? Někdo třeba říká, že ta jídla jsou bez chuti, nechutná… nedobrá, neochucená…?

Opravdu je tomu tak, někdy se v počátcích může syrová strava zdát mírně fádní, protože zde pracujeme s přirozenou chutí potravin. Na druhou stranu je ale možné se setkat ze zkušeností, kdy nám přijde, že je chuť rajčete nebo nějaké zeleniny mnohem intenzivnější, než ji známe z vařené podoby. Avšak i v naší kuchyni jsme se nažili právě tento problém odstranit. Používáme různá koření a rafinované metody, jak i syrovou stravu úplným začátečníkům udělat lákavou.

Odkud jste sama čerpala v začátcích své cesty k syrové stravě?

Z počátku mě nadchla hlavně myšlenka, že vše nezpracované je stvořené již od přírody tak, jak je to pro nás nejlepší. Tzn., že to obsahuje dostatek vitamínů a látek, které potřebujeme, a začala jsem se vyhýbat všemu, co bylo příliš zpracované např. vařením, pečením, továrnou apod. Když jsem si tento fakt uvědomila, přišlo mi to jako ta nejpřirozenější věc na světě a přišlo mi, že vše ostatní je oddalování se od přirozenosti. Proto v počátku jsme byla ráda za jakoukoliv jednoduchou potravu, která byla syrová. Pořídila jsem si skoro okamžitě odšťavňovač a musím říct, že i když jsem byla studentka, tudíž jsem nevydělávala, nebylo to až tak drahé. Nebyl to ten nejlepší, ale pro začátek to stačilo. Pila jsem především všechny možné šťávy, vyráběla jsem si saláty a jedla ovoce. Postupně to člověka omrzelo, tak jsem začala brouzdat na internetu. V roce 2009 bylo především nejvíce na amerických stránkách, a tak jsem se postupně inspirovala a vzdělávala v kouzlech živé kuchyně.

Potom už jste tvořila i své vlastní recepty, je v knize třeba nějaký, který jste z gruntu celý vymyslela sama?

Určitě. Spousta receptů takto vznikla. Z počátku jsme recepty kopírovali, ale časem jsme začínali mít různé nápady a experimentovali jsme. Například některé polévky, šťávy, dorty či dezerty jsme vymysleli sami. Často tvoříme tak, že si vzpomeneme na chutné jídlo, které známe z dětství a potom se ho snažíme napodobit ze syrových surovin.

Raw food je zdravý styl výtečný v tom, že naučí člověka přemýšlet o jídle, o surovinách, být vděčný za to, co prospěšného pro naše tělo obsahují a naučí vás jídla vymýšlet. Je třeba něco, co se ještě snažíte marně pokořit? Nějaký pokrm, který ne a ne se podařit tak, aby byl opravdu gurmánský?

Abych pravdu řekla, vždy se něco najde, kde máte pocit, že byste to mohli utvořit lépe, chutněji apod. Teď si však nevybavuji, zda bych něco opravdu neuměla. A pokud jsem to nevytvořila sama, vím, že jsem daný recept viděla u jiného kuchaře, takže vím, že ho budu moci někdy vyzkoušet. Ale upřímně, moc se mi nedaří kvašené sýry. Vyžaduje to konstantní teplotu a někdy se to podaří a někdy ne.

V knize doporučujete syrovou stravu jakožto součást detoxikačního programu nebo pro lidi v rekonvalescenci, zaujala mne zmínka o bentonitu jako prostředku, který detoxikaci těla podporuje. Kam pro něj? Já si přestavuji zatím jenom bentonitovou podestýlku do kočičího WC?

Kde přesně v Česku ho koupit, bohužel neporadím. Na českém trhu se tak dobře nevyznám. Ale např. v Německu se to dá často koupit na e-shopech, které se specializují na alternativní a zdravou výživu.

Vitarián je i Váš muž? Jak se to tak přihodí, že na světě existují i vitariánští muži?

My jsme se poznali právě díky tomuto společnému pohledu na svět a stravování. Proto to bylo velkou výhodou. Ano, skutečně se najdou muži vitariání. Například v Německu se setkávám čím dál více s mladými muži, kteří jsou například už i vegetariáni a to mě vždy velmi těší.

Není to tak dávno, kdy českými médii proběhla nepříjemná studie, že více než polovina předškolních dětí má ve svém těle vysoký obsah kadmia, těžké kovy, je kontaminovaná půda a „bio“ v podstatě těžko existuje, protože je zamořené i ovzduší. Za vinu bylo dáváno především kouření rodičů a kontaminovaná zelenina a ovoce. V tomto světle se raw food nejeví jako příliš ideální a zdravé. Je řešením omezení se pouze na bio kvalitu a farmářské trhy?

Určitě je ideální konzumovat především bio potraviny. Nejsem však odborník nebo chemik, abych zde mohla podat fundované informace. Avšak myslím si, že je stále lepší jíst syrové zeleninu nebo ovoce, které jsou kvůli špatné půdě opravdu jaksi kontaminované, protože u potravin, které bychom jedli jinak vařené nebo z továren, není ta surová potravina, ze které se výrobek tvoří jinak postižená, než ovoce či zelenina, které jíme syrové. Jediný rozdíl je v tom, že syrové ovoce nebo zelenina stále ještě obsahuje množství látek, které se vařením, pečením, továrním zpracováním a přidáním chemických látek ještě více znehodnotí.

Pokud už bych si měla dávat pozor na kvalitu syrové stravy, které ovoce a zelenina, případně i semena, jsou nejrizikovější, nejvíce náchylné k nasakování škodlivých látek z prostředí kde vyrůstá?

To je zajímavá otázka, všeobecně je známé, že potraviny s tenkou slupkou nasakují více, potraviny, které ji mají silnější, méně. Například nebo hroznové víno bych nejedla apod. Ale nejsem odborník a tímto tématem jsem se hlouběji nezabývala.

Naopak se zeptám, které nemoci mohu nejsnáze a nejviditelněji ovlivnit právě tím, že přejdu na syrovou stravu? Kde se to nejdřív odrazí?

Řekla bych, že u každého to může být jinak, ale často dojde k rychlému ovlivnění pleti, problému spojených s dýchacími cestami a nachlazeními, snižuje se tvoření rakovinotvorných buněk, cukrovkáři mohou již po jednom dni vidět zlepšení a určitě spousta jiných nemocí.

Na toto téma by se jistě dala napsat řada dalších knih, nechystáte něco dalšího?

Máme určitě spoustu nápadů na knihy, které bychom mohli vydat, ale teď konkrétně nemáme žádnou rozpracovanou. Máme i spoustu jiných koníčku, kterým se naplno věnujeme.

Děkuji tedy nejen za rozhovor, ale i za velmi vydařenou knihu o syrové stravě, která má obrovský potenciál provázet své čtenáře během celého roku a inspirovat k velmi dobrým kulinářským pokusům. Ba přesně řečeno – gurmánským!

Renata Petříčková

Zdroj: www.cajovnaumodrekocky.cz

Foto: archív Růženy Wegenerové IFP Publishing, s.r.o.