Pověz mi kočičko

Pověz mi kočičko, řekni mi upřímně, také tě trápí, co trápí nás lidi? Potravu dostaneš, máš volný dvůr, jsi-li unavená, můžeš jít do stínu spát. Jestlipak můžeš, se jako já smát, komupak povíš-li o splínu?

Pověz mi kočičko, pověz mi prosím, jestlipak jsi někým milována, jestli jako my lidé, má ten váš kočičí svět, těch pár milostných vět, nebo jen mňoukáním, o jednom tónu, řídí se celý váš kočičí svět?

Prozraď mi kočičko, jestli svět kočičí, ovládá hloupost, smutek a žal, nebo jen my lidé, v moci to máme, že pro zradu, hádku, sotva se známe?

Ach copak kočičko, o mě se otíráš, co mi tak asi chceš říct, pojď milá Micinko, doleju ti mlíčko, abys dál mohla, tak krásně příst.

Někdy si Micinko, někdy si přeji, vyměnit za těch pár ošklivých lidských vět, roli své bytosti, navštívit na chvíli, ten hravý, rozmarný, kočičí svět.

A až by bylo, na zemi klidu, ke krbu sezval bych všechny své známé, začal bych vyprávět, o všech těch tajích, o tom, co pro nás je nepoznané.