k nohám ti skládám divy světa,
a tajně vzhlížím pod šaty
zda nezahlédnu (od Courbeta)
ten nejskvostnější… no, a ty?
díváš se na mě trochu svrchu –
měl jsem snad začít v dekoltu?,
či zastřelit svou touhu – mrchu…
jak? – při souboji… bez koltů?
tak z trenýrkové revoluce
zbylo jen snění tajemné…
tři vzdechy chybí do poluce,
jak trapné – přímo vprostřed dne…
Vtipné, nabité sexem, vkusné a ani trochu lascivní. Bravo!
moc děkuju, mám radost!