K oslavě Lásky pozvedám svůj hlas…


6. září 2015, autor Shimmir,



 

 

 

K oslavě Lásky pozvedám svůj hlas, 
ať je jak sklenka ohnivého vína, 
prostřený stůl, když touhou voní čas,
naděje, k níž se duše mocně vzpíná.
Ač někdy po ní přijde kocovina,
přec je jak pramen, který osvěží,
není to věru nikdy její vina,
když život vymkne se nám z otěží.

 

 

Kdo na prdeli v koutě sedí zas,
skrz naskrz mrzout je a kůže líná,
neví, že štěstí, co se skrývá v nás,
má rádo slunce a ne místa stinná.
Jen otrávenou číši připomíná,
nevnímá kouzlo něžných protěží,
had, jenž svlék kůži, pes, co smutně líná, 
když život vymkne se nám z otěží.

 

 

Nebuďme jako zrna prostý klas,
prach pustých cest, za nehty vlezlá špína, 
nezříkejme se hned života krás, 
nejsou v něm pouze místa nehostinná. 
Vždyť krásně voní smrčí, borovina, 
je tu vše, na čem vskutku záleží, 
proč mračit se jak nevybuchlá mina, 
když život vymkne se nám z otěží?

 

 

A když už jednou život vzklíčil v nás, 
neskrývejme se před ním do věží,
ať v srdcích našich nevládne jen mráz,
když život vymkne se nám z otěží.

 

 
 






Zařazeno v kategorii Poezie



Počet komentářů na “K oslavě Lásky pozvedám svůj hlas…” - 2


    Eva   (11.9.2015 (19.45))

    asi je to psaní na zadaná slova, no nesedlo to jak prdel na hrnec, té prdeli se měl ten okolní text více přizpůsobit...


    Shimmir   (14.9.2015 (0.06))

    Ano, je! A ta "prdel" bylo jedno ze zadaných slov... Možná bych to mohl celé přizpůsobit, jak tvrdíš, jenže pokud mne tak znáš, jak píšeš u předchozí balady, rovněž na zadání, měla bys vědět, že přehnaná vulgarita mi nesedí...:-)



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička