Nejen o Dušičkách

9. října 2010, autor tonyend,

Blíží se 2.listopad,den Památky zesnulých, jinak obecně čas Dušičkový.
Nevlídné počasí samo o sobě jako by bránilo jít na hřbitov,ale přesto nikterak nezastíní návštěvu hřbitova,místa posledního spočinutí našich blízkých.
Hroby se nádherně vyzdobí věnci,kyticemi,hoří svíce dnem i nocí a pozůstalí postávají se sklopenou hlavou,jako by zpytovali vlastní svědomí,před vsypovou loučkou a hroby,aby tichou vzpomínkou uctili památku zesnulých,těch,které milovali a kteří milovali je. V tento pochmurný čas občas příjdou na hřbitov s rodiči i děti či vnuci. Bohužel,většinou jen v čas Dušiček. Přes rok je hřbitov místem setkávání starší generace,ta mladší nemá zájem,ale hlavně nemá čas. Smutné. Smutné i pro ně samotné,jednou příjde i jejich čas odchodu z tohoto slzavého údolí,světa,a na návštěvy svých vlastních dětí můžou klidně zapomenout,stejně tak,jak snadno zapomněli oni sami přicházet k hrobu svych rodičů.
Čemu se ale divit,stačí se ohlédnout a podívat se co a proč jsme byli nuceni slavit a oslavovat o pár let dozadu.
Od neslavného Vítězného února 1948 až do Sametové revoluce 1989 se v celéspolečnosti snažila Komunistická strana Československa potlačit národní hrdost občanů, za projev nejvyššího vlastenectví nebylo nic jiného a hloupějšího, než vyznání se k lásce ke Straně a Sovětskému svazu a Internacionále.O skutečných národních velikánech se mluvit nesmělo, dějepis byl znásilněn k takovému obrazu, jaký si přáli mít jen soudruzi z KSČ.
Národ měl a směl uctívat velikány strany a komunismu, jako by to byli jen oni, kdo se zasloužili o vznik republiky a její rozkvět. A národ se klaněl, ale nikdy skutečně těmto modlám nevěřil, hrál hru na "jako" a soudruzi byli i tak spokojeni,za procházku v prvomájovém průvodu dali buřta a pivo "jásajícím davům".

Podařilo se jim však za ta desetiletí v národě potlačit sounáležitost,hrdost a opravdové vlastenectví, kdo vystupoval jako skutečný vlastenec, byl za to perzekuován.Tak jsme se naučili zapomínat na hroby a hřbitovy a o to komunistům šlo. Kdo je dnes hrdý že je Čech, že žije ve svobodném státě České republice, kde kdo to bere za samozřejmost a to je ten problém,ten omyl.
Nedivme se, že zapomínáme a nevíme,neznáme.
Bohužel národ, který pozapomene na vlastní minulost nebude mít lehkou budoucnost.
Možná, že to Američané až přehání při jejich oslavách vzniku USA. Ale ti lidé se radují opravdově,spontánně,že jsou a můžou být občany USA, ta hrdost z nich jen čiší.
A stejné je to i kolem nás,jen v ČR jaksi ne a ne.
Komunisté překroutili den vzniku samostatné republiky 28.října 1918 na Den znárodnění a o pár dnů nato směl jít národ vyhnaný do nočních průvodů oslavovat "náš" svátek 7.listopad-Velkou říjnovou socialistickou revoluci…Absurdní !
Je jen dobře, že ty časy Velké strany jsou za námi.
Bude ale dlouho trvat,než na podobné oslavy zapomeneme a trvat ještě déle, než si mladé generace uvědomí a vzpomenou, co se pro ně a nás událo tak převratného 28.října 1918.
Nedivil bych se,pokud bych uslyšel v takové anketě odpověď na tuto otázku,z úst některého z dětí…" Že by to byl první Mac Donalds otevřený u …
nás v Praze ..?"

Zařazeno v kategorii Ostatní literatura

Počet komentářů na “Nejen o Dušičkách” - 2

P.F.Zarken (9.10.2010 (20.42))

Tony, dá se s Tebou jen a jen souhlasit. Někdy se děsím dokonce toho, že si dnešní mládež představuje socialismus jak "Hurvínek válku". Samozřejmě jim to nezazlívám, ale je nutné připomínat fakta. Gratuluji***

Eva (10.10.2010 (18.19))

ano, ano.. komunisti se na nás za 40 let opravdu "podepsali" a bude trvat dalších 40 let, než se to napraví...

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a