Směj se, paňáco!

"Směj se, paňáco, je konec milování!"
Teď operní si úsměv nasadím
a zkusím dál probouzet v lidech zdání,
že lásku jim pranic nezávidím.

Když slza snad mi svlaží bledé líce,
tu na horko se pouze vymlouvám,
že oči mé se potí převelice,
když vzpomínkou krásnou se dojímám.

Zas nasadím si osvědčenou masku
a optimismus dále předstírám,
ač srdce mé pláče pro něžnou krásku,
co miloval jsem i dál v srdci mám!

Zařazeno v kategorii Poezie

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a