ještě že aspoň ty jsi napůl světice –
máma mi říkala, ať si tě hýčkám…
až se ti vypařím, můj otisk na klice
sejmi a uschovej… vždyť přece víš, kam…
ukrytý pod sukní (trouby už hlaholí)
v otisku papilár na horkém stehně
sotva mě zahlídnou zrcátkem na holi…
vetřený do tebe (zvenčí, i zevně)
vetřu se za bránu slíbených zážitků –
tvůj malý kontraband na cestě k spáse…
vejdeš, a zašeptáš: Jsme tady, dobytku…
sama, až zabolí… i se mnou, zdá se…
Děkujeme, že jsi tu skvělou báseň vložil znovu. Byl tu menší výpadek, ale už je to v pořádku.
Přesunuji do Nej....
já myslel, že jsem ji nějak blbě vložil, nebo co, když jsem ji (přes odkaz z mejlu) nenašel :-)