Lars Kepler: Stalker

Co jen říct k něčemu, co dokáže dlouhé hodiny ukovat vaši duši, poslech, mozek, do strachu a napětí? Do příjemného mrazení a zírání nad tím, co je všechno možné? Lars Kepler patří právem ke špičce severské detektivky. Hlavní dojmy jsou dva.

Od 50. do 70. kapitoly se nešlo odtrhnout….

A souhlasím s jakýmsi názorem na databázi knih, že severské detektivky jsou sice fajnové, ale zbytečně se vyžívající v krutosti.

Když tedy pominu tento fakt, nebo ho nechám být jakožto charakterový rys tvorby Larse Keplera (což je ve skutečnosti pseudonym pro manželský spolu píšící pár), tak je to dokonalé. Výborně stupňované napětí a člověku leze mráz po zádech. Nebuďte u toho sama doma, protože tak dokonale popsaný strach i vraždy osamělých žen – na tuhle četbu i poslech by se snad měla dávat nějaká bezpečnostní přelepka.

Emoce i napětí v rovnováze

Základem dobré detektivky i thrilleru je dokonalý popis prostředí, ve kterém se odehrává. Musím říct, že jsem si vždycky naprosto přesně představila každičké místo, ve kterém mě Pavel Rímský provázel. Jeho přednes je úchvatný a patří ke špičce v tomto oboru. Zajímalo by mne, jak po tomhle předčítání spal…

Zajímalo by mě, jestli jsou spisovatelé, kteří Stalkera napsali, normální… protože tak dokonale popisovat umírání po ubodání! Člověka napadalo kde, od myšlenek typu „ono to tak špatný není“, až po „proboha, ten, kdo to napsal je normální psychopat!“ Takže si asi dovedete představit, co v tomto thrilleru najdete. Emotivní popisy běžného života, do něhož vstupují děsivé události včetně děsu z toho, že toto se snad nemůže dít mě? Budete se bát ve svém vlastním domě. Souhlasím, fakt se po něčem takovém blbě chodí v noci na záchod a poslech jsem si vždy nechávala až na denní světlo. V noci fakt ne. Hlavně ať tohle nikdo nezfilmuje, nebo to bude hrůůůůza!

Nejasnosti i dojemný konec

Ztratila jsem se v příběhu Sagy, souvilosti mi začaly unikat a to bylo asi jediné, co mi přišlo v příběhu a jinak dokonalých dějových liniích poněkud zbytečné. Nadbytečné. To tam být nemuselo. Stejně mi přišlo zbytečné nechat tak strašně trpět jednu z hlavních hrdinek, ke konci je násilí tak vygradováno, že jen s šílenou hrůzou v očích posloucháte. Kdyby tady bylo trochu ubráno a no dobrá, mohl to být víc limonádový konec, tak by to bylo dokonalé.  Přesto poslední kapitoly, kdy se děj uklidnil a zaobalil zpět do svého začátku, musím říci, povedlo se. Dojemné, krásné, logicky uzavřené.

Mnoho informací, slepci, pátrání, policejní logika

Dozvěděla jsem se tady ale hodně dobrých věcí z běžného života, jak se orientují slepci, jak vnímají. Slepecké fígle. Jak poznají, že je na ulici lampa? Slyší krátkou přestávku ve zvuku aut. Mlasknutím zkoumají ozvěny, podle odraženého vzduchu poznají, kde je vedle nich stěna.  Postavy jsou perfektně charakterově vykreslené, včetně té vražedné, to je psychopat, že fantazie opravdu nestačí, a i policejní pátrání je logické, vedené tak, že neustále udržuje posluchače či čtenáře v napětí.

Vydává Audioteka, www.audioteka.cz

Na youtube, ukázka z knihy..

https://www.youtube.com/watch?v=jA0NgdgMpNs