Bouře se blíží po vlnách,
příboj na útesy naráží.
Maják tam stojí někde v tmách,
vlnám ty útesy překáží.
Rybáři chtějí si vydechnout,
blíž a blíž je to hřmění.
Sopka chystá se vybuchnout,
čeká na zemětřesení.
Země se třese víc a víc
a všechna tíseň padá.
Na střepy jsou hrnky z polic,
sopka se lávou stává.
my o majáku a báseň tady:-))... báseň je velmi sugestivní a trefně evokuje atmosféru při bouři... _________________________________________________________ "Na střepy jsou hrnky z polic, sopka se lávou stává" - tento poslední verš mi tam ale nesedí, protože se z přírody a popisu temné oblohy, dunění, chvění a narážení vln o útesy najednou dostaneme "do kuchyně", kde se rozbijou hrnečky.. báseň by měla na konci vygradovat a zde je to naopak... rým "pádá" a "stává" také škobrtá..
Evo, děkuji za podnětný komentář. Ale co když je to sopce a bouři v kuchyni? A při zemětřesení přece padají hrnky z polic, ne? Zakončit jsem to chtěla tímto veršem: "Sopka svou lávu dává", ale hodí se to? Přišlo mi lepší to, co jsem nakonec napsala.
bouře v kuchyni by to mohla být:-))... ale co (nebo kdo) je pak ten maják? ... a co toto: sopka svou lávu vydá...
Evo, maják by mohla být stolní lampička? Nebo aromatická svíčka??? Verš: "sopka svou lávu vydá" je moc pěkný. Ten by se tam, myslím, hodil.