Jsem ten, co ke hříchům Tě svádí…

Rád slůvkem pohladím Tě ráno,
právě když kohout kokrhá,
i v čas, kdy noc má rozestláno
a Tebe laská ruka má.

Rád předávám Ti svoji něhu
a bloudím v lásky záhybech,
když touha moje nezná břehu
a vášeň zrychluje můj dech!

Jsem ten, co ke hříchům Tě svádí,
po uši s Tebou vězí v nich,
hráč, který tělo, duši ladí
na nápěv tónů milostných.

Tys něžná harfa a Tvá slova
jsou sladší než zpěv Orfeův,
duše má tajné sny si snová,
s Tebou si připadám jak Bůh!