Válka barev

Před jedenáctou (rozuměj 23.) hodinou jsem si zapnula TV a při přepínání kanálů náhodou narazila na začátek českého filmu Válka barev. Většinu českých filmů, přestože jsem je neviděla, mám tak nějak v povědomí, protože se o nich mluví, vycházejí rozhovory s herci a režiséry, navíc s oblibou čtu recenze. Tento film mi však vůbec nic neříkal.  Neměla jsem po ruce ani mobil ani časopis s TV programem (ležely nahoře v ložnici u postele a nechtělo se mi pro ně chodit), abych se podívala na podrobnosti.

Takže jo, kouknu na to, třeba budu příjemně překvapena. Zhruba po dvaceti minutách jsem si však říkala: "Proboha, co to je? Kdo tohle natočil?"

Podle děje a vzhledu herců jsem film odhadovala na počátek devadesátých let. Děj by se dal shrnout asi takto: Fotograf Ondřej (Lukáš Vaculík) přelétá ultralightem nad Orlíkem a náhodně nafotí z vraždu. Její aktér Walter (Tomáš Hanák) – Čech sloužící ruskému mafiánovi – za ním pošle svou ženu Viktorku (Aňa Geislerová), aby s ním flirtovala, zatímco mu prohledávají byt a hledají negativy fotek.  Mezi fotografem a manželkou toho lumpa se rozvine milostný románek, dokud fotograf nezjistí, že ta krásná blonďatá modelka je prohnaná potvora, že je na něho nasazena a žije s tím mafiánským poskokem. Vypráskaný manželský pár se snaží přesvědčit fotografa, že se žádná vražda nestala a že se jednalo o paintball. Nakonec vyloví mrtvolu z Orlíku a vražedný pár se zdekuje kamsi do zahraničí. Toť vše.

Dost věcí zde bylo nelogických. Třeba: Hned ze začátku otevře dveře do koupelny dívka a osvítí Ondřejovi negativy, čímž zničí důkazy z Orlíku. Do konce filmu se ta dívka už ani jednou neobjeví, takže vůbec nevíme, jaký má k němu vztah. A proč by mafiáni přesvědčovali fotografa o své nevině nákladnou maškarádou s paintballem?  Mají přeci levnější, rychlejší a osvědčenější praktiky.

Děj filmu až příliš okatě vykrádá Zvětšeninu od Michelangela Antonioniho, v podstatě ji mizerně kopíruje. Dokonce i na scénu se stínovým tenisem došlo. Jenomže střetávání Davida Hemmingse a Vanessy Redgrave ve Zvětšenině je plné napětí, překvapení a dějových zvratů, tápete, co ona je vlastně zač a proč za ním přišla. Kdežto ve Válce barev se jedná o trapnou romanci s více než odhadnutelným koncem.

Modelka Viktorka jako správná záporná postava je taky feťačka a všechny její kámošky rovněž, což režisérovi (pořád jsem nevěděla, kdo to je) dává prostor pro jakési umělecké vsuvky, kde se v rádoby působivých obrazech motají sjeté postavy. Zde se tvůrce evidentně "inspiroval" – abych neopakovala, že přímo vykrádal – filmem Easy Rider a snovými představami Fondy, Hoppera a Nicholsona poté, si dali LSD. Ovšem tam to taky mělo zcela jinej level. Zdejší snové pasáže film nikterak nepovýšily, spíše budily soucitný úsměv a zbytečně natahovaly beztak nudný příběh. A geniálnímu vizuálnímu zpracování Zvětšeniny se nepřiblížily ani trochu.

Neumětelsky napsaný scénář zachraňovaly herecké výkony Geislerové a Vaculíka. Ale tito herci par excellence jsou dobří úplně ve všem, od nich se to očekává.

http://img.ceskatelevize.cz/program/porady/10492737177/foto0902.jpg                                                                                          

Tomáš Hanák mi více sedí v mantinelech "sklepáků", a když z nich vybočí, přijde mi kapku křečovitý. 

Nicméně dokoukala jsem to resp. protrpěla až do titulků. A jaké bylo moje překvapení. Režisérem a autorem scénáře byl Filip Renč!  A těch sponzorů co to mělo. Dokonce i jednoho knížete.

Filmoví kritici pořád naříkají, že se už netočí dobré filmy, že se na ty současné české nedá dívat a že vlna skvělých filmů z devadesátek je dávno pryč. Po tomto veledíle mohou s klidným svědomím prohlásit, že ne všechny filmy z devadesátek byly povedené. Točilo se stejně ptákovin jako teď. Spíše je to o tom, že si pamatujeme jen ty dobré.