OBJEVILA JSEM SNY – kapitola 10


24. srpna 2016, autor Danny Jé,



 

              Kapitola 10

 

 

 

Jednou se mi zdál sen. Velmi podivný sen.

 

 

* *

 

…hovořila jsem s dívkou s vlasy smotanými do copu, která se stala objetí kultu Lota. Tento kult vedl jakýsi kněz, jenž hlásal slovo boží. A za každým, svým požehnání, pronesl větu:  „Budoucnost je v našich dětech.“

 

Ta dívka vyprávěla o místu, kde se jako dospělá setkala se třemi dětmi, Každé z nich bylo svým způsobem zvláštní – jedinečné. Dvě dívky a jeden chlapec

 

„Vím, co se stane,“ spustila jedna z dívek.

„Já také,“ přidal se chlapec.

„Všichni máme vize o příchozí budoucnosti,“ pronesla dívka s delšími hnědými vlasy.

 

Myslím, že ona z nich byla nejstarší. Jejich jména si nepamatuji a nejsem si vědoma, že by je prozradily. Mluvily stále dokola o nějakých událostech. Nerozuměla jsem. Jako by mluvil jinou řečí. Až po chvilce jsem zjistila, že mluví stejnou řečí, jen slova jsou přeházená. V první moment nedávaly smysl…

 

 

Dívka si rozmotala cop, zatřepala hlavou a zmizela.

 

 

* *

 

 

                Budoucnost je v našich dětech.

 

 

Každý občas pronese větu: „Budoucnost je v našich dětech.“

 

Chtěla bych s touto větou souhlasit, jen v případě, že už v úvodu jejich dětství je nebudeme kazit a manipulovat s nimi. V domnění, že naše výchova je dobrá a správná jsou jejich povahy upravovány k naší spokojenosti. Myslím, že to je první aspekt, že i dětem se začínají jejich pocity promítat do jejich snů. Rodiče jsou přísní, naléhají na různá pravidla, ovšem tady bych si dovolila říct, že v mnoha případech, jsou v prospěch jich samotných, i když se v různých rodinách projevuje tzv. Svobodná vůle. Dávají dětem volnost a nesnaží se je omezovat. Do jisté míry se s tím dá souhlasit, každý potřebuje prostor. Nicméně, určitý řád ty děti potřebují. Ať se to týká různých hygienických návyků, stravování, či společenského vystupování.

 

Největší problém je v rozvedených manželstvích. Každá rodina má svůj styl (ne)výchovy a mnohdy se nedokáží bývalý partneři, rodiče dítěte domluvit na základních věcech. Bohužel bez ohledu na to, jestli je to ku prospěchu dítěte, či nikoli. Je to znovu naše EGO, které nám brání, abychom zapomněli na různé sváry, křivdu, bolest, kterou nám ten druhý způsobil. Když se přes tento bod pochopení dostaneme, můžeme dát dítěti mnohem více toho dobrého. Nejdříve si to však musíme uvědomit, pak to pochopíme a posléze jim může vytvořit zdravý prostor pro růst/výchovu.

 

Vzpomínám si:

 

Jednou jsem hovořila s devítiletou dívkou, a ta mi řekla, že si může dělat, co chce. Chodit pozdě večer ven, nemusí si čistit zuby, večeře je podle toho, kdy se mamince chce. Myslím, že bych mohla pokračovat, ale nechci zde popisovat, co její dcera může, ale poukázat na fakt, že určitá pravidla neomezující růst, povahové rysy, ale jsou na místě a měla by se vytvářet. Popř. v nich pokračovat. Mít dítě hodné a slušně vychované je přece výsledek našeho zdravého úsilí. To ovšem závisí na tom, co si kdo, pod tím představuje…

 

 

 

                   >> Náš (ne)zájem o dítě. <<

 

 

Znovu se dostávám k významu slova zájem.

 

Mnohdy si pleteme zájem o dítě s cílevědomou manipulací. Určováním nesmyslných pravidel, předáváním odkazu svých rodičů, nebo citovým vydíráním.

 

To se děje. V mnoha rodinách si tento „styl“ udržují. Vědomě či nevědomě. Rodinné tradice, společenské tradice, anebo je to jen tím, že nevědí, jak své dítě přimět k poslušnosti. Uznávám, že někdy je to opravdu těžké. A když nepomohou různé vysvětlovací metody po dobrém, sliby, lži, tak se přistupuje k citovému vydírání, a později k těm drsnějším metodám, k bití.

 

V některých státech je tento akt okamžitě hlášen sociálnímu úřadu a rodiče mohou být za tento čin stíhání.

 

 

                   >> Lidé tvoří společnost. <<

 

 

Tím, kdo tvoří a řídí společnost je samozřejmě člověk. Za vším hledej člověka a jeho rozhodnutí. Chuť vládnout a něco mít, vlastnit, je dokonce silnější než on sám. Zřejmě proto někteří jedinci vytvořili různé skupiny, které řídí všechny a všechno. Vytvořili miliony pravidel a zákonů. Do jisté míry na sebe tím pádem ušili jeden velký bič. I přesto lze každé pravidlo obejít, když znáte ty správné lidí. Vše lze upravit, změnit a vytvořit proto status: Nestalo se.

 

V žádném případě nejsem zastáncem fyzických trestů, které byly v  historii člověka hlavním aspektem naší výchovy. Ve školách, v armádě, dokonce i v zaměstnání. Popisovat, jakým způsobem některé z nás šikanovali nebo i jiným způsobem ubližovali, je zbytečné.

O mnohém se psalo, natočilo se i mnoho filmů. Někteří pak mohou zavzpomínat na své dětství, období ve škole, a starší generace i na ztížené pracovní prostředí, jimž byli vystaveni. Něco z toho je díky bohu, už minulostí.

 

Zůstaly jen vzpomínky a ty se mohou promítnout do našich snů. To byl důvod, proč jsem se o těchto aspektech našeho bytí zmínila.

 

                                                        ***

 

Představy o snech se stále liší, i když mohou být na první pohled velmi podobné. Tak jako u slov bytí a bití. Stačí pozměnit písmenko, nebo přidat jiné a význam slova a někdy i věty, může vypadat jinak.

 

 

>> Všechno pak může vypadat jinak. <<

 

 

Můžeme se s tím setkat například v televizi, kdy nás média ovlivňují. Vytvářejí účelové zprávy a mnohdy v nás podněcují strach a obavy z něčeho příchozího. Dalším aspektem manipulace a fabulace je také tisk. V obou případech, média jako dobře organizovaný konglomerát mnoha celků nám podsouvají kromě událostí všeobecného dění, různé nepravdivé zprávy, tvářící se jako pravdivé. Upravování, překrucování a nahrazování slov může změnit celý význam.

 

Stačí pozměnit písmenko a vše může vypadat jinak.

 

Jiné časopisy píši o různých konspiračních teoriích, které se někdy nezakládají na pravdě, ale mají účel poštvat skupinu lidí, proti jiné skupině lidí. Vždy je mít na paměti, že každá zpráva může mít pozadí. Zpravidla ho každá zpráva má, i když to na první pohled nevypadá.

 

Je třeba se na to dívat z více různých úhlů pohledu.

 

 

                                                        ***

 

Odraz doby

 

 

Naše myšlení i naše představy jsou někdy odrazem doby. Doby, kterou jsme vytvořili a kterou stále tvoříme. Vším tím, co je kolem nás, jsme ovlivněni. A tím pádem i naše sny. Vše kolem nás má pochopitelně vliv na naše sny. O čem sníme, co si představujeme a v čem žijeme. Mnohdy to neovlivníme, jak jsem popisovala v kapitole 3, kde jsem si vytvořila malé všeobecné rozdělení snů.

 

Jsme toho součástí.

 

 

         >> Náš mozek třídí všechny vjemy z vnějšku. <<

 

 

Náš mozek je příjemce, ale zároveň tvůrce.  Roztřídí všechny podněty do několika skupin a v následujících dnech, možná i týdnech se nám jeho tzv. výsledky promítnou v našich snech. Co se týče myšlenek a úvah, ty se nám mohou promítnout daleko dříve. Záleží na tom, jak moc na to budeme myslet.

 

 

Emoce – Lítost – Hněv

 

 

To všechno je odrazem roztříděných poznatků, vjemů a myšlenek k nějaké specifické události, které jsme byli svědkem, nebo jsme ji jen zaslechli. V případě sesbíraných informací (mediální zprávy, televize, tisk) se tyto reflexe smíchají a dokáží vytvořit neuvěřitelné pole X.

 

 

Radost – Nadšení – Smích

 

 

Je zde ovšem mnoho protipólů, které jsou odrazem nejen negativních vjemů, ale i pozitivních. Příjem informací tak může být plný radostných a humorných zážitků. Tyto smíchané reflexe vytvářejí pole Y.

 

V každém případě, pole X a Y jsou v podvědomí každého lidského jedince. Jejich rozměr může být různý, menší i větší.

 

 

         >> Ne vždy záleží na kvantitě, tak jako na kvalitě. <<

 

 

                                                        ***

 

Smrt

 

 

Jenom vyslovení tohoto slova někomu nahání hrůzu. V jiných je srozumění s tím, že když jsme se narodili, také zemřeme. Pro jiné jsou to otevřené představy, co bude pak. Po smrti.

 

Vždy, co začíná nebo končí slovem smrt – smrti – smrtelné budilo už v minulosti představu strachu. Takového strachu, že se ho chopili určité skupiny lidí a využili ho pro svůj prospěch. Nemusím zacházet do detailů, aby každý pochopil, že to byla vždy ta skupina lidí, která se nacházela u moci. Kněží, králové, faraoni, a všichni přisluhovači, kterým se zdálo správné využít tento strach proti všem lidem, kteří je ohrožovali. Bez ohledu na to, jestli žijeme v moderním světě nebo ne, děje se to pořád. Jen u moci se vystřídali jiné skupiny lidí.

 

Bez ohledu na to, kdo řídí tento svět, smrt je v našich očích symbol ukončení. Konec něčeho, co bychom ještě nechtěli, např. uzavřít kapitolu našeho života. A mnohdy myslíme na smrt a strachujeme se, kdy přijde okamžik našeho odchodu. A zbytečně.

 

 

                                                        ***

 

Při jednom rozhovoru s Pat Moolyovou pacientkou Montrealské nemocnice, jsem se dozvěděla, že existují lidí, kteří se snaží vnímat příchozí smrt, jen jako pocit. Samozřejmě, že to znělo jako hloupost, přesto mě to zaujalo. Proto mě Pat Moolyvá na moji žádost seznámila se svou přítelkyní Wernou Ambossini. Ta se mi snažila vysvětlit, o co se přesně jedná.

 

 

…snažíme se v myšlenkách dojít k okamžiku smrti. Zhluboka se soustředíme na smrt jako na pocit, až ucítíme v sobě slabost, pocit jakési ztráty, pocit prázdnoty…

 

 

Náš rozhovor trval skoro hodinu a já se dozvěděla samozřejmě i jiné věci. Duchovní meditace, síla vesmíru, uzdravování prostřednictvím krystalů. Bylo to velmi zajímavé a vedlo mě to k otázkám, proč se zajímá o pocit smrti, když ví, že smrt je součást našeho života a smrtí to nekončí.

 

 

                  >> Smrt je brána k jiným cestám. <<

 

 

Její odpovědí na všechno bylo: Poznání.

 

Nicméně některé události, které se staly v jejím životě, mi hodně napověděly. Ke konci našeho rozhovoru se trochu otevřela a svěřila se mi se ztrátami svých blízkých.

 

V tu chvíli jsem si uvědomila, že některé z nás tyto ztráty pronásledují celý život. Smutek, lítost, zoufalství a někdy i vztek. Jako bychom si neodpustili jejich předčasný odchod. Mnozí z nás si totiž neuvědomili, že smrtí to nekončí, jak se někteří z nás domnívají.

 

 

                  >> Po ztrátě by mělo přijít smíření. <<

 

 

                                                        ***

 

smrt sama od sebe by byla bezbolestná, pokud člověk není zraněný nebo nemocný. Jeho tělo umírá v klidu a jeho duše odchází. Když přijde náš čas, nebojme se smrti…

 

                                                        ***

 

Karma

 

 

Také se mi stává, že za mnou přicházejí lidé a mluví o smrti ve snech. Buď viděli někoho zemřít, anebo sami jsou těmi, kteří ukončili život nějakého člověka či zvířete nebo jen hmyzu…

 

V budhismu se píše: že všechny jevy jsou iluzorní stejně jako sen, proto jsou pomíjivé jako sen. A pro každého z nás by bylo dobré se vymanit z tohoto neustálého koloběhu iluzorní existence – svého iluzorního „já“ a zbavit se tak utrpení, které s sebou přináší to nekonečné putování dualismem. Do této fáze života postoupí jen málokdo. Je opravdu těžké se vymanit z materialistického myšlení tohoto světa.

 

 

>> Karma je etický přírodní zákon příčiny a následku.  <<

 

 

 

                                                        ***

 

 

Jak působí karma?

 

 

Říká se, že každý čin, slovo a myšlenka, ať už pozitivní nebo negativní, zanechává otisky v mysli. Když tedy pochopíme, že naše myšlenky a činy zasévají semínka našich budoucích zážitků, budeme mít moc změnit náš život.

 

Z toho tedy vychází, že bychom se měli zbavit lhaní, pomlouvání, chamtivosti, nenávist, zášti, vzteku, hrubé řeči, sobectví, zabíjení a braní toho, co nám nebylo dáno.

 

A naopak bychom se měli soustředit na laskavost, radost, nesobeckost, štědrost, mravnost, čestné jednání, prázdné tlachání nahradit smířlivou a moudrou řečí.

 

 

Pro stoupence budhismu pak existuje pět základních pravidel:

 

 

zdržet se zabíjení a zraňování živých bytostí

zdržet se braní věcí, co nejsou dávány (nekrást)

zdržet se nesprávného sexuálního chování

zdržet se zraňující a nepravdivé mluvy (nelhat, nepomlouvat, nemluvit zbytečně…)

zdržet se zneužívání omamných prostředků

 

 

                  >> Všichni to dobro máme v sobě. <<

 

 

I když to zní jako klišé, je to tak. Je to věta, kterou mnozí z nás mají na seznamu všeobecných moudrostí. Bohužel velmi často na to zapomínají a upřednostňují své Ego.

 

 

                                                        ***

 

Sny mohou být a stále jsou plné emocí, laskavosti, radosti, sexuální vášně, ale i hněvu, zabíjení a smrti.

 

Znovu se dostávám k setkání Wernou Ambossini, která mi vyprávěla, že byla svědkem své vlastní smrti. Upálení, autonehoda. Několikrát také zažila pád z velké budovy, ale vždy se před dopadem probudila. (Zažila jsem něco podobného, s jedním malým rozdílem, že jsem cítila náraz, a poté jsem se probudila. V tu chvíli jsem se zhluboka nadýchla, byla jsem zpocená a netušila vůbec co se děje. Podívala jsem se na hodiny, kde bylo 01:01. když jsem to ráno vyprávěla Duirrymu, řekl, že ten binární kód je poselství z vesmíru. Podívala jsem se na něho s vážným výrazem ve tváři. On se však začal smát. „Dělám si legraci,“ dodal a vyrazil ke kávovaru.)

 

Werna vyprávěla i o různých kletbách, kterými v minulosti prošla. Poznala ženy, muže jako léčitelka, a jako kacířka byla také upálená. Některé její příběhy byly vážně plné hrůzy a strachu.

 

 

                                                        ***

 

V kapitole třetí jsem napsala, že některé sny mohou být smíchané jen z denních událostí a zážitků, které jsme prožily. A to je pravda.

 

Ale některé sny jsou obrazy z našich minulých životů. Werna Ambossini je názorným příkladem toho, že naše minulost nemusí být vždy plná radosti a laskavosti.

 







Zařazeno v kategorii Romány, četba na pokračování







Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička