OBJEVILA JSEM SNY – závěr


5. září 2016, autor Danny Jé,



 

       Kapitola 14

 

 

 

Přijetí sama sebe.

 

 

Seminář s názvem: „Přijetí“ začal tím, že jsem snažila popsat, jaký je rozdíl mezi člověkem se zdravou sebedůvěrou a člověkem s nízkou sebedůvěrou.

 

Vycházela jsem opět ze svých zkušeností a poznatků, které jsem získala při setkání s různými lidmi. Aniž bych je musela studovat, aniž bych je musela podrobovat psychologickým rozborů. Jenom jsem s nimi hovořila a sledovala různé reakce na různé podněty. To někdy stačí. Být jen pozorovatelem. Neznamená to však, že to je rámec pro všechny. To ani náhodou. I zde platí to, že jsme individuální a každá formule či jiná podložená téze nemusí na určitého jednotlivce platit.

 

 

>> Poznej sám sebe a můžeš být nejšťastnějším člověkem na tomto světě. <<

 

 

Takže jsem byla pozorovatelem a při setkání s mnoha lidmi, různých věkových kategoriích jsem si všímala jejich rodinných a partnerských vztahů, jejich přístupu k práci, zdraví a vzájemné komunikace. Z toho všeho samozřejmě pak vychází celková spokojenost.

 

Člověk se zdravou sebedůvěrou, ve vztahu s někým milovaným, vychází z přirozeného „zdravého“ přístupu. Nežárlí, nedělá si majetnické nároky, neočekává, že mu partner vidí do hlavy, a když něco bude chtít nebo potřebovat, zeptá se. Ve vztahu se snaží vytvářet příjemné prostředí. A hlavně, jejich vztah je vybudován na vzájemné důvěře, upřímnosti a lásce.

 

V práci se snaží pracovat co nejlépe a chyby bere jako informaci, co zlepšit. Dovede si zorganizovat čas, určit priority a stále se snaží rozvíjet svůj potenciál. Z toho vychází i ekonomická úspěšnost. Takový člověk vede plnohodnotnější život než člověk s nízkou sebedůvěrou. I zde se snaží využít své schopnosti a poté si finanční komfort užít. Financí také využije ke svým aktivitám ve svém volném čase.

 

Tento člověk je ve větší psychické pohodě, tzn., že se rychleji uzdravuje a k různým onemocněním nemusí být vůbec náchylný. Není to však vždy podmínkou, protože sebedůvěra nemusí mít vždy na nemoc vliv.

 

Co se týče komunikace, umí si stát za svým, bez toho aniž by byl tvrdohlavý nebo sobecký. Prostě umí říct ano i ne, když to tak cítí. S kritikou své osoby se vyrovnává dobře a řekne, co potřebuje, co chce. Z toho také vyplývá jeho celková spokojenost. Je plný optimismu a raduje se ze života. Jeho rodina je ve většině případů plná lásky a porozumění.

 

 

                                                        ***

 

Naopak člověk s nízkou sebedůvěrou, mnohdy ve vztahu druhého partnera psychicky týrá. Samozřejmě, že existují případy i násilného týrání, domácího násilí apod. To však není případ tohoto vztahu. Takový člověk má strach, že ho partner opustí. Žárlí, je na něm závislý a ve většině případů nevyjadřuje své potřeby. Co se týče psychického týrání a vydírání, můžeme se s tím setkat i v rodinných vztazích. Vztah  matky a syna, matky a dcery, otce a syna, otce a dcery jsou někdy zbytečné komplikované.

 

Co se týče práce, je nadměrně pečlivý, protože se bojí chyb. Je to neuvěřitelné, ale někteří jsou dokonce perfekcionisté. Mnohdy si kompenzují jakousi vlastní vnitřní prázdnotu prací. Nebo naopak některé své věci odkládají na jindy. Neumí odpočívat, jeho aktivity jdou jiným směrem. Návštěva různých restaurací, barů. Doma se nezdržuje. Když ano, tráví svůj čas poleháváním u televize nebo vysedáváním u počítačových her, u nichž si myslí, že odpočívá. Opak je pravdou. (V rodinách se to může samozřejmě lišit. Je zde péče o děti, vaření, úklid apod.)

 

Často se nachází ve stavu napětí, které má samozřejmě dopad na jeho psychické i tělesné zdraví. A je více náchylný k nemocem. Kvůli svému pesimistickému přístupu k životu, může mít také i více úrazů. Mnohdy to končí slovy: „To jsem přesně věděl, že se stane.“ nebo „To se může stát jen mě.“

 

Rozhodně zastávám názor, že u těchto lidí vzniknou nemoci, které nemuseli vůbec propuknout a tento jejich „přístup k životu – myšlení“ je jakým si spouštěčem různých chorob.

 

Z toho všeho vychází také celková spokojenost. Jak může být spokojený člověk, který obtížně vyjadřuje své potřeby, své pocity, mnohdy jedná impulzivně i agresivně a stále má pocit, že s tím nemůže nic udělat, že nemůže nic změnit?

 

Takový člověk nemůže být spokojený. Neví, co opravdu chce a co potřebuje.

 

 

         >> Je rozdíl v tom, co chceme a co potřebujeme. <<

 

 

Přijetí sama sebe je mnohdy tím nejtěžším úkolem, který před námi stojí. Dokážeme spousty neuvěřitelných věcí. Jsme zruční, jsme nadaní a jsme vysoko v žebříčku intelektuální roviny. A přesto si někdy nevíme rady, se svými pocity, se svými emocemi – se svými sny.

 

                                                        ***

 

Kdybychom každý sen napsali na kus papíru, možná by na světě bylo miliony spisovatelů vyprávějící o neuvěřitelných příhodách, někdy sahající až za okraj našeho chápaní. I když se přikláním k názoru, že mnoho spisovatelů právě ze svých snů čerpá. Mohou to být také jejich představy, pocity, vlastní zkušenosti nebo zkušenosti někoho jiného.

 

 

Sny jsou a stále budou součástí našeho spánku, ať už to odmítneme nebo se s tím smíříme.

 

 

                                                        ***

 

Přijetí sama sebe je velmi důležitým krokem v našem životě. Kdo tento krok absolvoval, má už z poloviny vyhráno a ví, že to není nic jednoduchého. Být lepším, být jiným než vyžaduje tato společnost je proces, který vyžaduje hodně velké úsilí a velké množství energie. Jenom samotné odpuštění je nejmocnějším činem, který můžeme vykonat.

 

 

Někteří tvrdí, že když jsme připraveni udělat pozitivní změny ve svém životě, vše co potřebujeme, začne postupně přicházet. Myslím si totéž.

 

 

Přijetí sama sebe znamená mít se rád takový, jaký jsem.

 

 

                                                        ***

 

>> Vyhledávej radost, protože radost je ten největší dar, který můžeš přinést komukoliv. Pokud sám neprožíváš radost, nemůžeš jí rozdávat dál. <<

 

                                                        ***

 

Tato afirmace se mi moc líbila a věřím, že osloví i vás. Rozhodně je to pravda. Stejně tak jako mnoho dalších pozitivních citátů nebo sloganů. Kdosi by řekl: „Jsou to jenom slova.“ Ano, to je pravda. Ale jen si vzpomeňme, jak mocná zbraň je slovo, a jaká síla se v něm ukrývá. Slovem můžeme povzbudit, uklidnit, pochválit, politovat, ale také ublížit. Proto bychom měli nejdříve přemýšlet, než něco z úst vypustíme. Vyřčené slovo nejde vzít zpět. Vyřčené slovo něco vyjadřovalo. Vyřčené slovo je část myšlenky – našeho Já.

 

 

                                                        ***

 

                                     Slovo je mocná zbraň.

 

 

                                                        ***

 

Člověk se rád raduje, a mnozí z nás využijí každou příležitost, jak se srdečně radovat. Abychom se však radovali například z úspěchu druhých, nám už jde o něco hůře.

 

Kde je problém? Co nám v tom brání?

 

Sama se někdy ptám, čím to je. Většinou je to naše zhoubná lidská vlastnost – závist. Poté je to také strach: „Co kdyby dosáhl větších úspěchů než já? To přece nemohu připustit!“

 

 

>> Úspěch druhých, není pro mnohé motivace. <<

 

 

V naší společnosti jsme se snažili vytvořit „zdravé“ soutěžení, které ve své podstatě nemůže být ani soutěživé. Jestli existuje, tak rozhodně v malém procentu, kde mají lidé k sobě srdečný a přátelský přístup. Rozhodně se to netýká, makléřů, právníků, realitních agentů a jim podobným. Společnost by se dala takto rozdělit na několik desítek skupin; kdo, kde a jakým způsobem těží z neúspěchu druhých.

 

A pak někdo pronesl větu: „Všechno je to o penězích!“

 

Ovšem, že je. A to z jednoduchého důvodu. Kdo má peníze, může mít moc a vytoužený úspěch. Není však úspěch jako úspěch, a někteří z nás touží jen po uznání a malém úspěchu. Někdy však s dobrým jídlem roste chuť a to málo získané, nám nestačí.

 

V každém případě je to práce našeho Ega, které se snaží upřednostnit své potřeby oproti našim skutečným potřebám.

 

 

Je vážně rozdíl v tom, co chceme a co potřebujeme.

 

 

Naše potřeby, naše přání, naše představy, to všechno se promítá v našich snech. A když jsem objevila sny, objevila jsem nejen sebe samu, ale získala jsem určitý rozhled, který jsem podpořila tím, že jsem se na mnoho věcí začala dívat i z jiného pohledu. Ne takového, kterým nám podsouvá tato společnost. Některé události také vypadají úplně jinak, než se na první pohled zdají. Ano, je to přirozené. První pohled – první úsudek. Z toho vycházíme. Když se však naučíme se na mnohé dívat i jinak, zjistíme, jak jsme se mnohokrát mýlili a jak jsme se pletli v našich názorech – našich soudech.

 

Jsem vděčná, že jsem objevila, to čím jsem a hlavně to, čím mohu být.

 

 

                                                        ***

 

Na závěr mi dovolte, jeden krásný citát:

 

 

S lidmi, které miluji, zacházím s lás­kou,

protože to může být poslední den,

kdy jim mo­hu říci, jak moc je miluji…

 

 

                                                         *

 

…dívám se na naši chatu poblíž Mont Gosford, kde jsem dokončila tuto knihu. Klidné místo na samotě…

 

 

Pozn. 1.

 

 

Celý náš život se zakládá na subjektivních pocitech, které se vložily do různých naučných knih, a staly se z nich objektivní názory jednotlivců. I když jejich zkušenosti někdy vycházejí z vlastních zážitků, pocitů, mohou být ovlivněni zkušenostmi druhých.

Nenechme se zmanipulovat názory druhých, zkoumejme je, a klidně i vyzkoušejme, ale vždy mějme na zřeteli, že jsou to názory druhých, které nám nemusí pomoci, tak jak bychom očekávali…

 

 

 

Pozn. 2.

 

 

Očekávání je naděje, která vede do nicoty.

 

 

 

Závěr:

 

 

„Žij, tady a teď! Žij přítomností a užívej plnými doušky, co ti život nabízí.“

 







Zařazeno v kategorii Romány, četba na pokračování







Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička