Benjamin Kuras: Poslední naděje civilizace

Kniha Poslední naděje civilizace je velmi hlubokým, dokumentárním pohledem nejen do historie Evropy, ale také studií psychologickou i obyčejně lidskou a logickou, která nám osvětlí důvody, proč se asi žene Evropa do záhuby. Důvody jsou zcela jasné a zcela zřetelně pochopitelné. Bohužel. A o to větší zoufalství zažívá ten, kdo vidí stav věcí, jaký je, a přesto v podstatě ze své pozice má jen velmi málo šancí něco nějak ovlivnit. O co víc jsou pak viditelní ti, kteří tuto moc mají a bezhlavě se řítí do záhuby a s sebou berou i celé své národy. Nebo je to snad záměr? I nad tím se budete s Benjaminem Kurasem zamýšlet a věřte mi, že vyražený dech budete mít často.

Lze tedy naši civilizaci ještě vůbec zachránit?

Abych zbytečně nestrašila čtenáře, tak prozradím, že autor opravdu naznačuje několik stylů řešení, která naznačil už ve své první knize na toto téma Soumrak bílého muže, a posléze v knize z loňského roku Jak zabít civilizaci, která je děsivá například tím, že s přesností předpověděla události listopadové Francie, a… no a dalo by se říci i všechno to další. Stále více nad textem vnímáte tu utahující se smyčku kolem krku evropské civilizace a vidíte, že na stejnou nemoc (falešný humanismus dalo by se říci) zašlo množství civilizací před námi. Nebudeme zdaleka první, a bohužel asi ani ne poslední, protože máme prapodivnou schopnost zapomínat svou historii. Odrůstají a odumírají válečné generace, lidé přestávají být bdělí? I to je jeden z faktorů, proč se pak snáze dostáváme do stavu multikulturalismu, který, jak na názorných příkladech z historie i současnosti, uvidíte, je dlouhodobě neudržitelný: nehledě na to, že je také z úcty k našim předkům prostě neuctivý.

Tedy, ano, řešení existuje, ale jeho komplexnost a náročnost pochopíte až skrze tu celou dvoustovku stránek této knihy. Až jsem chvílemi měla pocit, že držím v ruce něco, co bude mít za řadu let možná nevyčíslitelnou informační hodnotu.

Kniha je jako encyklopedie historie zasazená do souvislostí

Autor vychází ze zahraničních zdrojů, vlastních zkušeností a často i ze zdrojů, která se v mainstreamových médiích už dávno nesmějí zveřejňovat. Využívá poznatků současných islamologů a bezpečnostních analytiků na předních světových pozicích. Fakt, prostupující celou knihou, a sice že naše generace zažívá poslední zbytky slávy a pocitu bezpečí v naší Evropě je prostě alarmující. A tato kniha, která se zabývá podpovrchový mi ději na poli nejen politiky, ale i psychologického naladění Evropanů nás jen utvrzuje v domněnce, že, jak autor říká v citátu hned na začátku knihy – svoboda je vzdálena vždy jen na délku jedné generace… A dalším nebezpečným faktorem je to, že přestáváme rozeznávat názory a fakta. Faktem jsou neskutečně bujícím způsobem se šířící mešity a zákony islámu v zemích, ve kterých byste to nečekali. Nebo ne na první pohled. Evropa se mění, mění se USA…. Mění se před očima z naprosto nepochopitelných důvodů.

„Angličtina má pro osud dvě slova. Fate je to, co se nám děje aniž jsme tomu mohli zabránit či pomoci. Destiny je to, na čem sami pracujeme, ale zároveň k čemu nás prozřetelnost naší vlastní vůlí celý život připravuje, abychom to dokázali přes všechny překážky a v tu pravou chvíli, kdy je nás zapotřebí, jestliže výzvu přijmeme. Tedy osud s posláním.

Když se stal Churchill válečným premiérem, sdělil, že to přijímá jako svou destiny a že celý svůj život teď vnímá  jako přípravu na toto velké poslání. Nikdo jiný by to nedokázal a civilizace mohla skončit. Vědomí vlastní destiny dává člověku sílu, vizi a představivost, které mu umožňují její plnění, kde jiní by selhali, neboť to nebyla jejich destiny.

Rozdíl mezi těmito dvěma osudy je bezmocnost a moc. Fate nás udržuje v bezmocnosti a pasivitě, destiny nás zmocňuje k činům a odpovědnosti. Říká se někdy, že zkušenosti středoevropských národů s nesvobodou jim daly něco, co západní Evropa nemá. Dnes podvědomě cítíme, že je to pudový smysl pro vycítění nástupu totality. Kanárek v dole. Lakmusový papírek. Barometr…“

O autorovi:

Benjamin Kuras (4. 4. 1944) vzděláním Olomoučák (od mateřské školky do konce studia anglistiky), krátce pražský anglický rozhlasový redaktor (1968), od října 1968 Londýňan a český redaktor BBC (od 1969), od roku 1975 britský občan. Autor patnácti anglických divadelních a rozhlasových her, které se hrály v šesti zemích.

Od roku 1990 přispívá do českých periodik: Reflex, Respekt, Bajt, Český deník, Týden, Lidové noviny, Profit, Marianne, Euro, MF Dnes, Právo, Xantypa. V nakladatelstvích Eminent, Baronet, Linde, Evropský literárnní klub, Votobia a G+G vydal tyto anglické a české knihy: Czech and Baances, Češi na vlásku, Business je byznys, Anglie je na houby, Nebýt Golema, As Golems Go, Je na Marxu život?, Is There Life on Marx?, Deník viruse aidsu, Pryč s prašivkami, Antonín a František jsou naživu, Glokalismus a demokratura, Sekl se Orwell o dvacet let?, Zákazané ovoce vědění, Tao sexu, Ciao sexu, Mao sexu, Jak přežít padouchy, Žít všemi údy, Tao smíchu, Soumrak bílého muže, Nebýt Golema, Bláhové snění o světě bez padouchů, EpiKuras a Jak zabít civilizaci.

Vydalo nakladatelství Eminent, 2016, www.eminent.cz