Lucie Ernestová: Trpělivá kreslířka, kterou motivuje radost ostatních…

Když Lucie Ernestová letos ozdobila svými ilustracemi kalendář Louise L. Hay, Miluj svůj život, tak jsem získala dojem, že historie tohoto kalendáře přešla do jiné dimenze. Tento kalendář u nás už vychází řadu let, ale vždy s původními obrázky. Letos poprvé udělalo nakladatelství tento krok a byl to krok správným směrem. Lucie vyzdobila kalendář pohodou. A nechci, aby se Louise L. Hay zlobila, ale chvílemi jsem měla dojem, že její obrázkové poselství je snad ještě silnější, než to, které tato známá americká autorka do kalendáře dala podle své kultovní knihy. Anebo si obě tak hezky notují.

Lucie, jak se stalo vůbec to, že jste byla oslovena k ilustraci tohoto kalendáře?

Byl to nápad Roberta Gajdoše – majitele Synergie, která kalendář vydala. Obrázky byly původněvytvořeny pro mé dva projekty inspiračních karet Cesta k sobě a Cesta životem. Jejich témata jsou ze života, zrovna tak jako témata Louisy Hay. Nebylo proto komplikované sladit mé obrázky s jejími texty na podobná témata.

Obrázky jsou tedy jako na míru. Jistě jste se dívala i na předchozí díla, která ozdobila Joan Perrin-Falquet. Její obrázky měly také duši, byly křídové, rozvláčné… ty vaše jsou pečlivé tužtičkové, pastelkové… Šla jste schválně trošku jiným směrem než ona?

Mám svůj vlastní styl a neřeším odlišnost nebo podobnost s jinými autory. Jsem víc kreslíř než malíř.  Kresba mě baví a fascinuje mě možnost detailu. Kreslím převážně měkkou mikrotužkou a pak obrázky koloruji digitálně, kde pracuji s nastavením na kresbu pastelkou. Mám zde tak nekonečnou škálu barev a možnost ladit obrázek k mé spokojenosti. Sama někdy koukám, co ze mě vyleze. Obrázky nevymýšlím, chodí za mnou samy.

Chodí za Vámi i spokojení čtenáři, pozorovatelé Vašich obrázků? Vždyť i to formuje chuť kreslit, rozvíjí talent…

Chodí mi spousta krásných e-mailů o tom, jak lidi inspiruji. Mám od přírody tendenci podceňovat se a pochvaly mi pomáhají k hezkému pocitu smysluplnosti mé práce. Asi bych nedokázala kreslit do šuplíku, tak jsem ráda za odezvy,i když nezvládám na všechny reagovat.

Sama jistě vidíte nějaký vývoj ve své tvorbě. Jaký nejvýraznější posun vidíte ve stylu, ve vyzařování Vašich obrázků od dob, kdy jste začínala až do nynější chvíle?

Dřív jsem kreslila víc perem a tuší a mé obrázky byly takové divočejší. Teď používám mikrotužku a svoji kresbu považuji za takovou jemnou trpělivou meditaci. Na jednu stranu je mi trochu líto, že jsem se vzdala svého oblíbeného akvarelu na vybarvování, ale photoshopová pera mi umožňují neskutečné možnosti. Jsem zkušený grafik a Photoshop mi dělá parťáka už víc jak 15 let. Mám ho ráda.

A protože celý ten kalendář a celý ten rok 2017 bude v podstatě pro uživatele o tom, jaké mají životní motto, zeptám se i já – Jaké je vaše životní motto?

„Co tě nezabije, to tě posílí.“ Tím žiji již od mládí. V současnosti mě hodně baví motto: „Smysl života je být šťastný a užitečný.“

Jakmile jsem se zamilovala do Vašich obrázků, zamířila jsem i na vaše stránky www.lucieernestova.cz a jéje, jste to opravdu Vy, koho znám z obrázků na těch rozkošných, nesmírně trvanlivých a voňavých mýdlech z obchodu se zdravou výživou?

Ano dělám i návrhy na obaly na mýdla a esence pro moji letitou kamarádku ze školy mýdlařku Jitku z Mydlárny u dvou koček. To ona mě požádala o ilustrace, které by vystihovaly danou vůni. Byla to nádherná výzva. Kdo by to byl řekl, že se ze dvou spolužaček ze SPŠ stavební stanou parťačky i v pracovním životě a zrovna na takové netechnické témaJ. Snad je to proto, že jsme ženský, co rády chodí za hranice normálnosti.

Vyrábíte i šperky, vaše díla jsou i na blocích, taštičkách, sukýnkách… je snad ještě vůbec něco, nějaký sen, něco, co byste si moc přála oilustrovat, ale ještě k tomu nedošlo?

Máme takovou nejistou dohodu s autorem Dalajlámovy kočky Davidem Michiem, že když napíše knihu pro děti, tak bych ji mohla ilustrovat. Už jsme nadhodili i téma, ale inspirace autorů je vrtkavá záležitost, takže je otázka, jestli tu knihu David napíše nebo ne. Krom toho mě oslovil kamarád Matthew, kterého jsem potkala v Indii v jógovém ašrámu s tím, že by rád napsal knihu pro děti o strachu ze selhání. Matt je významná postava amerického businessu,autor knih,  ultramaratonec, světoběžník a neuvěřitelný vtipálek. To jsou projekty se světovým přesahem, které by mě hodně bavily. Jak to ale dopadne? Nevím.

Na čem v současné době pracujete, všimla jsem si krásných kreseb na jakési kartičky….

Kreslím pro změnu novou karetní vyprávěcí hru pro děti – Magicon. Jsem autorem 5 sad zábavných a vzdělávacích her pro děti a teď přichází na svět můj letitý nápad udělat karetní hru, která by sváděla k tvoření příběhů. Karty jsou dělané tak, že se s nimi dají hrát různé hry, podle toho co koho baví. Jsou tam varianty logické, postřehové nebo vyprávěcí.

No a otázka poslední, jak ilustrátorka relaxuje? Kde čerpá síly a třeba i inspiraci….

Bydlíme v krásném lese, takže nádherný relaxační prostor mám všude, kam se podívám. V každodenním režimu cvičím jógu a medituji. Ráda cestuji. Dnes vidím své cesty jako velké investice, protože při nich mě nápady neurvale napadají.

To je ideální způsob dobíjení energie. Lucie, přeji Vám jen tu nejlepší a nejkrásnější inspiraci a hodně štěstí na další nejen výtvarné stezce životem.