Jak funguje „náš vnitřní škodič“?

Nemohla jsem odolat a ještě jednou s vámi otevřu knihu, kterou považuji za jednu z nejlepších, co se týče toho profláknutého – držíme život ve svých rukou. Jsem skeptik a nemyslím si, že to je vždy tak úplně pravda, ale tato autorka alespoň umí ovlivnit přesně a prakticky to, co opravdu v rukou držíme!

Inspirujme se dnes k zamyšlení s knihou Debbie Ford: Správné otázky. Jedna z nich mě totiž velice zaujala. Jedná se o jakési vnitřní rozebrání svého škodolibého já, které někdy velmi rádo vítězí nad všemi našimi dobrými odhodláními a umí je pořádně rozsekat na kaši. A pak se vítězoslavně postaví na tu kupu zlomků a střepů a řekne – "Já jsem ti to říkalo!"

Pojďme se nejprve podívat do této knihy, tady se o tom píše…

"Často podléháme klamu, že najdeme cestu ven tím, že se zakopáme ještě hlouběji. Jediný měsíc se nám podaří udržet rodinný rozpočet a zachvátí nás nákupní horečka. I když jsme právě prohráli celý plat, nepřestáváme karbanit. Dvě hodiny cvičíme v posilovně a odměníme se velkým zmrzlinovým pohárem.

Takové chování v sobě skrývá paradox – víme sice, že bychom se měli držet dlouhodobého plánu, zároveň se ale nechceme vzdát okamžitého uspokojení. I v této věci je ovšem třeba dobře rozlišovat, protože ne všechna uspokojení, jsou nutně špatná. Někteří lidé se tak urputně soustředí na dosažení vzdáleného cíle, že si odepírají každou všední radost. Všichni si občas potřebujeme odpočinout od svých povinností a vyhodit si z kopýtka. Každý z nás má p rávo čas od času si dopřát. Jen je třeba myslet na to, abychom si nedopřávali v těch životních aspektech, ve kterých se snažíme něčeho dosáhnout. Je-li tedy vaším prvořadým cílem zhubnout, musíte si dát pozor, abyste si nedopřávali okamžitého uspokojení v jídle. Podobně je-li vaším primárním cílem ušetřit peníze, vyhovte raději své touze po velkém zmrzlinovém pohárů, než abyste podlehli nutkání koupit si nový kabát za deset tisíc.

Musíme si klást tyto otázky: "Udělám-li to, nezabrání mi to dosáhnout budoucnosti, po které toužím?" Nebo: "Opravdu se rozhoduji o své vůli, nebo mě ovládají nevědomé potřeby?"

Správnou otázku "Přinese mi tato volba dlouhodobý užitek, nebo jen krátkodobé uspokojení?" byste si pak měli položit zejména tehdy, když se vyplnění vaší touhy stále ztrácí v nedohlednu, když se rok za rokem svému cíli ani nepřiblížíte a nedaří se vám vymanit se ze zažitých vzorců chování."

A velmi dobře tu Debbie Ford čas od času odkrývá příklady, např. jeden z nejokatějších – nemůžeme něco umět, když se vyhýbáme učení, nemůžeme mít nižší cholesterol, když budeme jít smažená kuřata a hranolky apod… To něco na nás promlouvá ve chvíli, kdy zcela jasně sestupujeme z cesty. Když jsem se nad tím zamyslela, došlo mi, že v tu chvíli promlouvá jediné – nízké sebehodnocení, nulová hodnota.

No a co – stejně se to nenaučím.

No a co – jedno kuře mi neublíží…

No a co – stejně ZA TO NESTOJÍM.

Ta třetí věta stojí za každým takovým rozhodnutím, byť je zabaleno do sebekrásnějšího obalu – je zima, zasloužím si smažené kuře s chilli, jsem unavená, zasloužím si jít spát a né se tady učit… je tohle nebo tamto, takže nemusím dělat to, co je můj Vyšší cíl.

Samozřejmě můžeme hřešit, můžeme chodit unavení dřív spát, ale pokud tento "hřích" následuje provinilý pocit, byť sebevíce zatlačovaný, je to jasné znamení, že scházíme ze své cesty a nasloucháme svému vnitřnímu škodičovi.

Renata Petříčková, www.cajovnaumodrekocky.cz