Ruka kol pasu položena,
vlas můj je hebce splývavý,
tys jemný muž, já něžná žena,
již samota víc nebaví.
Ústa má lehce ochutnáváš,
kéž pro tě sladkou manou jsou,
rozkoš mi pocítit teď dáváš,
když ruce stezkou lásky jdou.
Chvěji se jako plamen svíčky,
co k naší schůzce svítí nám,
našel jsi k mému srdci klíčky,
já v něm svou touhu ukrývám!
Jsem harfou, na niž sladce hrají
tvé prsty něžně mazlivé,
pod tvými doteky již taji
a tajím přání bláznivé.
Teď oči své slastně přivírám,
však dlouho neutajím již,
touhu, již nyní marně skrývám,
a otvírám se ti, však víš…
Psát v ich formě jako žena, no to je mi novinka. Ale povedlo se.
Díky, Evi! Jsem rád, že se líbí. Ovšem já už takhle psal víckrát, jen to prostě není právě tady...:-)