Nechávám se aspoň ostříhat…

4. října 2016, autor Shimmir,

Špičkami prstů dotkla ses mé skráně,
žel, pro tebe jsem jenom cizí chlap,
stříbřitou kštici krátíš odhodlaně
a já jsem za to, věř mi, velmi rád.

Čas od času já navštívím tvůj salón,
aby zas prokouk jeden starý kmet,
zatáhnout zkouším bříška svého balón,
jsi krásná tak, že s chutí bych tě sved!

Že ale vím, co sluší se a patří,
o touze své já nechám si jen zdát,
prstíky tvé se s mými vlasy bratří,
tak nechávám se aspoň ostříhat…

Zařazeno v kategorii Poezie

Počet komentářů na “Nechávám se aspoň ostříhat…” - 3

Eva (8.10.2016 (17.33))

To je šťastná kadeřnice! Je to tak "živé", že bych řekla, že opisuješ vlastní zážitek. Já to přesunu do Nej, protože báseň je napsána s lehkostí, na nic nehraje, je vtipná a zaujme.

Shimmir (10.10.2016 (0.16))

Díky Evi! Jsem rád, že to tak na Tebe působí. Znáš to: Trocha empírie, trocha fantazie a kousek toho veršotepeckého talentu...:-P

Shimmir (10.10.2016 (0.23))

Mimochodem, mám tu pár kousků, které by se ti mohli líbit, např. Planeš jak svíce v chrámu páně...:-) (Konec reklamy).

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a