Doprava nebo doleva?


26. dubna 2010, autor Eva,



V televizi jsem sledovala dokument z afgánské školy, kde děti kreslily slepičku. Něco mi na té jejich slepičce pořád nesedělo, ale nedokázala jsem definovat, co přesně. Pan učitel psal cosi na tabuli, a to ve směru zprava doleva. Pak mi to došlo! Všechny afgánské slepičky se koukaly doprava, kdežto já, když maluji slepičku, tak vždy směřuje hlavou doleva. 
 
Listovala jsem dětskými knížkami a vesměs všechna zvířátka se tvářila, jakoby dostala rozkaz vlevo hleď. Dokonce i Večerníček pluje po obrazovce směrem na východ. Udělala jsem si malý experiment. Poprosila jsem své přátelé a známé, aby mi nakreslili libovolné zvířátko, podmínkou však bylo, aby dotyčný tvor byl vyobrazen z profilu. Sešlo se mi devět prasátek, sedm ptáčků, čtyři pejskové, tři kočičky, dvě ryby a jedna želva. Kupodivu žádný kůň. A všechna zvířátka až na jednu výjimku měla jedno společné, a to pohled doleva.
 
Může způsob psaní podvědomě ovlivňovat to, kterým směrem hledí člověk či zvíře nakreslené z profilu? Neboli proč vždy hledí opačným směrem než píšeme? Nebo mají muslimské národy v sobě zakódován jiný způsob kresby než u nás v Evropě? A co Vy, jak byste nakreslili jedním tahem prasátko?
 
Pouze jediné prasátko z mého pokusu se koukalo doprava. Jeho autorem byl modrooký blonďák, o kterém s určitostí vím, že nemá muslimské předky. Tak nevím…
 
Z e-knihy Třpytkaři:
 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 







Zařazeno v kategorii Ostatní literatura, Postřehy, Povídky



Počet komentářů na “Doprava nebo doleva?” - 4


    Anna   (26.4.2010 (21.28))

    ... A mně sis neřekla!!!! To je v pytli, teď už jsem ovlivněná ,-)


    Eva   (26.4.2010 (21.49))

    Protože jsi zrovna v tý hospodě neseděla!:-))


    Radka   (6.5.2010 (17.08))

    jestli to nebude jen proto, že my píšeme zleva do prava a arabové obráceně...


    Ivna   (7.5.2010 (18.51))

    Taky si myslím, přesně tohle jsem psala Evě e-mailem. Já to doprava ani neumím.



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička