Jak jsme to vůbec mohly vydržet

Dodržujte pitný režim, musíte vypít aspoň x litrů vody denně. Těmito doporučeními nás masírují de facto všude  – v  tištěných magazínech, na různých webovkách i zábavných serverech. Zejména v lifestylových časopisech, neboli "kravích rozhledech", nabádají ženy a dívky, že  pokud chtějí být zdravé, štíhlé a krásné, pokud chtějí mít energii a vláčnou pleť, musí být permanentně nacucané jako houby.

Proto po městě potkávám mladé holky s petkou vody v ruce, proto s petkou sedávají na lavičkách, klábosí a upíjejí přitom vodu. Proto si učitelky stěžují, že děvčata se při vyučování pořád napájejí z petky položené na stole a pak odbíhají z hodiny, protože se jim chce hrozně čurat.

Nic proti tomu, nakonec i já se snažím uposlechnout rad ohledně doplňování tekutin. Když jedu něco vyřizovat do Prahy, mám v kabelce lahvičku s vodou a přesně naplánováno, kde a kdy si dojdu na toaletu, než na Smíchově usednu do autobusu zpět do Sedlčan.

Ovšem když si vzpomenu na své mládí, kdy jsme jako studentky o správném životním stylu, natož o pitném režimu, neměly ani tušení, naprosto nechápu, jak jsme to vůbec mohly vydržet. Tehdy jsem se v jednom časopise pro dívky akorát dočetla, že bychom se neměly příliš často česat či si kartáčovat vlasy, protože se maz od kořínků roznáší po celé hlavě. Jak vidíte, tuto památnou radu si pamatuji dodnes, to se nedá zapomenout.

Můj všední den studentky vypadal tak, že ráno jsem do sebe vpravila hrníček teplého čaje, na snídaní nebyl čas a chvátala na gympl. Zde jsem během celého vyučování nepozřela ani hlt vody a nepamatuji si, že bych trpěla žízní.

O poledních přestávkách jsem šla buď s holkami do hospody na kafe, nebo jsme si koupily dalamánek a pak se přidružily k ostatním studentům kuřákům, kteří postávali na náplavce u Labe. Mohli jsme tehdy kouřit až 100 m od budovy.

Na obědy jsem nechodila. Nedostávala jsem žádné kapesné a moji rodiče jenom říkali: "Když budeš něco nutně potřebovat, řekni si, my ti na to dáme." No děvčata řekly byste mámě, že nutně potřebujete peníze na šminky a na cigára? Takže peníze na obědy jsem utrácela za jiné "potřebnější" věci. Samozřejmě, že maminka kontrolovala, zdali jsem si lístky na obědy koupila. Půjčila jsem si je od někoho z minority, která na obědy chodila, doma pak ukázala a všichni byli spokojeni.

Teoreticky bych při tomto režimu měla mít za dopoledne ledviny jako oříšek a kolem jedné hodiny omdlít – a nejen já, i další mé spolužačky, chronické pohrdačky školními obědy – z nedostatku jídla a pití. To se však nestávalo a my jsme se po vyučování mohly čile věnovat svým zájmům.

Nutno dodat, že jsem nebyla žádná anorektička. Doma jsem pak stravovací deficit řádně dohnala, vyluxovala jsem ledničku a udělala si kohoutkovou vodu se šťávou. Minerálky, limonády, džusy apod. se tehdy moc nekupovaly, šetřilo se a balené vody neexistovaly. S oblibou jsem si dělala výživný koktejl. Takže na závěr vám dám recept, protože je fakt dobrý: do mixeru vrazíš mléko, vanilkový cukr, lžící kakaa, lžičku kávy a syrové vajíčko. Rozmixuješ, vypiješ a budeš v sedmém nebi.