Zelená je barva moje


8. prosince 2016, autor Eva,



Mám ráda zelenou barvu, všechny její odstíny až po khaki. Není to proto, že bych obdivovala uniformy či inklinovala k armádě nebo k nějaké levicové ekologické straně.

 

Důvod možná bude zasutý někde v minulosti, v době před rokem 89. Dámy, co jste v tom "nejlepším" věku (doplňte si dle svého), si jistě pamatujete, jak se náctiletí dělili na tzv. "somráky" a "veksláky". Somráci kverulovali proti komunistům, nosili dlouhé vlasy, ošoupané džíny, zelené bundy a kecky.  A chodili tak oblíkaní jak kluci, tak holky. Zelená parka byla jakýmsi symbolem protestu, výrazem svobodomyslnosti. A těžko se sháněla, holky je šily z celtoviny, či se přešívaly bundy, které kluci ukradli na vojně.  I já jsem se cítila "somračkou" a hlásila se k nim. Dneska má slovo somrák zcela jiný, dalo by se říci, že pejorativní význam.

 

Ještě nedávno jsem při nákupu čehokoliv bez dlouhého rozmýšlení sáhla po výrobku zelené barvy, ať již to bylo oblečení, keramika, bytové doplňky, dekorace apod. Moje "zelené období" však permanentně nabourával manžel.

 

Protestoval, že mu pořád kupuji všechno zelené – pravda nosil tehdy zelenou bundu, ostatně jakou jinou -, khaki džíny, mikiny a trička neměl jiné než zelené. A prý se ho ptají, jestli je u myslivců. A že si radši bude oblečení nakupovat sám.   

 

Nenadchl ho ani trávově zelený ubrus, který jsem položila na stůl. Po třech dnech prohlásil, že mu ty "snídaně v trávě" a taky obědy a večeře v trávě už lezou krkem a jestli bych nemohla ten ubrus na stole vyměnit.

 

Koupila jsem si dlouhý zelený kabát. Když jsem ho spatřila v obchodě, mé srdce okamžitě zaplesalo a blahořečila jsem vynálezci platebních karet. Doma jsem se v něm vítězoslavně předvedla svému drahému a v duchu přemýšlela, že když si k němu seženu ještě zelený klobouk, budu vypadat jak aristokratka. Můj muž se na mě podíval a suše pronesl: "Vypadáš jak Švejk, když táhnul na Budějovice, a stala se mu ta příhoda, že mu ujel vlak a on musel pít jedno pivo za druhým." Ale to mě neodradilo, kabát jsem nosila tak dlouho, než se zcela okoukal a tak trochu vyšel z módy. I když pokud bych ho někde nabízela jako "vintage", je moderní ažaž.  

 

V jednom e-shopu jsem objevila krásné povlečení, dominantní zelený podklad sem tam osvěžoval hnědý vzorek, ale hnědé tam bylo, jen co se mihlo.  Neodolala jsem a objednala ho. Jakmile zásilka dorazila, hned jsem povlečení přeprala – to nové tak divně smrdí. Jakmile uschlo, hned jsem do něho nasoukala peřiny, třebaže jsem o víkendu čerstvě povlékala.  Zalehla jsem s knížkou do postele a dychtivě čekala, co na to moje polovička. Váhavě přistoupil k posteli, vytřeštil oči a vyděšeně vyhrkl: "To mám jako spát v tom žabinci?"  

 

Pochopila jsem, ten nebude sdílet moje nadšení pro zelenou, musím holt změnit barvu. A tak jsem postupem času zjistila, že i taková tyrkysová či růžová jsou slušivé, že světlé barvy lépe prozáří malé prostory v bytě a že svět je vlastně barevný.

 

Ale zelené jsem se zcela nevzdala. Ani pro mého muže. Občas mu koupím košili, která je do zelena a on ji dokonce nosí – ta tyrkysově zelená s černým proužkem se setkala s velkým úspěchem. Nakonec, co mu zbývá, když v oranžové vypadá jako socan, v bledě modré jako svazák a ve vínově červené jako rudý komisař.

 







Zařazeno v kategorii Ostatní literatura, Postřehy



Počet komentářů na “Zelená je barva moje” - 2


    teoretik   (11.12.2016 (2.38))

    A čo zelená podľa šarlatanstva?V tzv.aure máme v hrudníku zelený 12 lupeňový vír energie,čakru Anahatu.Zelené svetlo je považované za univerzalne liečivú farbu archanjela Rafaela.Ona je vlastne zelená zmiešaním modrej studenej a žltej teplej.


    teoretik   (11.12.2016 (2.43))

    V liečitelstve sa zelena používa na mnoho chorôb,niektoré su aj vážne.Ale mám dojem že zelená by mohla byt vhodná aj pre ludí ktorí majú viac chorôb naraz a takto by si ich mohli liečiť po troškách všetky.



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička