ROZHOVOR: Lucie Nováková: O metodě The Work od Byron Katie v České republice

Lucie Nováková se poprvé s metodou The Work setkala v roce 2012 a absolvovala semináře přímo u Byron Katie. Je také první a dosud jedinou oficiálně uznanou koučkou pracující touto metodou. Její pracovní motto je, že dobrý kouč není člověk, který má vše vyřešené a říká lidem, jak by měli žít. Dobrý kouč je člověk, který má odvahu být celoživotním studentem. S Lucií jsme se domluvily na rozhovor a povídaly jsme si nejen o tom, co mne nejvíce zajímalo, a to byly její vlastní zkušenosti z help linky metody TheWork, ale nakonec jsem si tuto metodu i sama na sobě vyzkoušela.

Co si budeme říkat, je to metoda, která je někdy velmi nepříjemná, jde přesně tam, kde člověka rozčílí, a tak někdy i moje otázky mířily do těchto směrů.

Jak tedy práce na help lince vůbec vypadá?

„Klienti si nejprve vyplní pracovní list, což je takový specifický soubor otázek, který mu pomůže identifikovat myšlenky v určité stresující situaci. Při tom se tytomyšlenky zpřesní, lépe si je v tom psaném projevu uspořádají v hlavě. Já poté podle jejich sdělení se snažím hledat a zapisovat při hovoru myšlenky, které toho člověka stresují. Dále pak pracujeme s pracovním listem, nebo vedu klienta přesnými otázkami. V podstatě jde o to, že za každou nepříjemnou emocí je nějaký strach nebo smutek a ten potom způsobuje i ty otravné myšlenky (typu „co by kdyby“, katastrofické scénáře), prostě nám působí nepohodlí. Myšlenky nám působí emoce. Nemusíme navíc ten strach logicky cítit, ale emocionálně ho cítíme. Například se učíme na zkoušku, všechno umíme, ale přesto jsme nervózní na okolí… metodou TheWork přijdeme na to, že se bojíme té zkoušky, ačkoliv se cítíme připraveni, že tedy okolí za tu naši nervozitu nemůže. Už jen toto uvědomění hodně pomáhá. A i když něco vyřešíme na lince, neznamená to, že výsledek přijde hned nebo tam, kde očekáváme. Často se stává, že to trvá déle a že se výsledky projeví zdánlivě jinde. Například po vyřešení vztahu s matkou začneme být milejší ke svému partnerovi.“

Využíváš sama help linku?

„Ano, i já sama ji často využívám pro řešení svých situací. Ostatně i čeští klienti mohou volat na helplinku pouze s tím, že chtějí vysvětlit, jak tato metoda vůbec funguje.“

Pro koho je tato metoda vůbec vhodnější? Přijde mi totiž velmi logická, až nepříjemně důrazná… nic pro emotivní lidi…

„Mě to pomohlo, velice, a považuji se spíše za logičtěji uvažujícího člověka. Naopak mne tato metoda přivedla k vlastním emocím a citlivosti, snad někdy až přecitlivělosti, že bych se někdy i chtěla vrátit zpátky. Ono každé utrpení vzniká vlastně na základě myšlenky, tohle když si člověk plně uvědomí, tak se otevře té pomoci. TheWork pomůže každému, kdo přijde připraven na tu pomoc touto metodou. Kdy je schopen a ochoten převzít zodpovědnost za svůj život. Dá se ale říci, že je to metoda vhodná pro každého, kdo se chce přestat trápit. Je jedno, v jaké životní oblasti.“

A ve chvíli, kdy není schopen, kdy je třeba příliš vnořen do svého trápení?

„Všichni jsme v první fázi toho problému vnořeni do pocitu oběti. V takové chvíli je člověk možná nepříliš schopen cokoliv udělat, jakýkoliv krok vpřed. Tam potom musí přijít ten zlom, kdy něco už udělat chce – a kdy se mu vlastně probudí to logické uvažování. Ale i v této fázi „pocitu oběti“ se dá s klientem pracovat, pokud se z této fáze chci doopravdy dostat. Nedaří se to pouze tehdy, když dotyčný chce v té své situaci tvrdošíjně zůstat, ať už jsou důvody jakékoliv.“

V knize je hodně příkladů o zneužívání žen… ale i lidí obecně. Tam mi to přišlo nejkrutější, protože se zdálo, že veškerá vina je dávána jen té oběti.

„Ženy v takových vztazích často zůstávají, protože ten muž má něco, co ona chce nebo potřebuje. Když žena zjistí, že to nepotřebuje, je schopná až poté ten vztah opustit. Může jít jak o finanční závislost, tak o citovou (potřebuji tvoji lásku… i negativní projev lásky je projev zájmu). Dalo by se říci, že všichni máme nějakou zkušenost se zneužíváním, děti jsou závislé na rodičích, rodiče mají někdy výbuchy vzteku, rupnou jim nervy.“

Nesnímá tato metoda tu vinu z viníků (když to přeženu, tak i z psychopatů) nějak moc a nehází ji na oběti Není to trošku pokřivený pohled?

„K tomu nikdy nedojde. Neuvážené reakce (zbrklost, zlost) má občas každý, takže tady se musí každý případ posuzovat individuálně. Ale nesnímá to vinu, vede to jen k pochopení, že ten člověk, který nějakým způsobem se chová nevhodně, nemá v tu chvíli sám pro sebe jinou volbu.  Člověk, který zneužívá, je na tom se svou vnitřní bolestí mnohem hůř než ta oběť. To možná pomůže tomu pochopení z druhé strany, které je nutné k tomu, aby se ta situace mezi obětí a zneužívajícím vyřešila – a to jakkoliv, klidně i tím odchodem samozřejmě.“

Napadlo mne ještě, při Tvých zkušenostech z linky, máš je s mnoha národy, odráží se nějak mentalita národů v přístupu k této metodě?

„Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela tak moc, ale asi ano. Češi preferují jemnější metody (také mají rádi různé guru a chtějí vést za ruku, a metoda TheWork je o tom, že jsem si sám svým lektorem). Ale mohu říci, že Češi jsou na mých seminářích většinou lidé, kteří už vyzkoušeli kdeco a tak úplně jim to nepomohlo, mají pocit, že potřebují něco kvalitnějšího, podloženějšího…“Určitě jsou ale mezi národy rozdíly, neexistuje pro to ale pravidlo.

Španělé jsou zajímaví tím, že hodně analyzují, je s nimi těžší jít do meditace, potřebují mnohem víc vysvětlení, tam je na seminářích potřeba vždycky obrovské množství času, chtějí si to opravdu všechno důkladně vyzkoušet. Němci jsou zase velmi zvyklí pracovat, těm to vyhovuje, mají takovou tu morálku, výdrž, nejsou zvyklí tolik zpracovávat a prožívat emoce a skrze tuto metodu se k nim lépe propracují a poznají je. Američani jsou různí. Tato metoda je tam velmi populární a zčásti je to prostě móda a životní styl a zčásti je to pro některé opravdu poctivá práce na svém vlastním osvobození.“

Dá se TheWork použít i pro práci s dětmi?

„Ano, vždyť na to téma vyšla kniha Je to pravda, tygříku? Také od Byron Katie. U dětí je ta výhoda, že jejich odpovědi jsou opravdu rychlé a přesné. Děti nepřemýšlí, neoklamávají samy sebe, takže u nich je tato metoda velmi dobře využitelná.“

Co třeba úzkosti, paniky, deprese? Takové psychické stavy, které jsou diagnostikovány a třeba se léčí medikamenty. Je i tady možná pomoc?

„Určitě, je to hodně dobrá metoda, ale vyžaduje velkou píli. S někým to jde velmi dobře – metoda se musí praktikovat pravidelně, dotazovat se vždy, když se nutkavé myšlenky objeví, dotazovat se po atakách apod… Když tato pravidelnost není, není tam ani posun k lepšímu, ten člověk do toho vlastně zpětně padá. Je třeba na sobě neustále pracovat s touto metodou a je v těchto případech depresí, úzkostí hodně úspěšná, protože to jsou vlastně stavy, které nejsou reálné, všechny ty strachy a negativní myšlenky. A čím víc se na ně dotazujeme, tím méně jsou reálné, takže klient velmi brzy vidí ten účinek. Trvá to delší dobu, ale úleva je veliká.“

Jak vypadá takový pracovní list (ten najdete i v knize Byron Katie: Potřebuji tvou lásku – je to pravda?):

http://thework.com/sites/thework/downloads/intl/jyn_czech.pdf

HELP LINKA (funguje v jazycích, kterými mluví ti, kteří mají zrovna pohotovost. Přímo česká Helplinka zatím neexistuje. Na této lince je čeština k dispozici pouze, když tam je Lucie nebo někdo jiný, kdo umí česky, do budoucna by tam Čechů mělo být více:

http://www.instituteforthework.com/itw/content/helpline

České stránky věnované Práci (TheWork) : http://thework.com/sites/thework/cesky/

Nebo stránky Lucie Novákové, kde najdete seznam akcí, některé akce jsou i zdarma:

http://www.coachingbylucie.com