Rozval ten oltář Boha smutku,
veselé bůžky uctívej,
vím, život není bez zármutku,
však umí bejt i veselej!
Tak ber si z něj to úsměvnější,
nad smutky mávni rukou jen,
nakrátko jsme na svět vezdejší
přišli, tak ať to užijem!
Když depka na kafíčko přijde,
vyslechni, co má na srdci
a pak, když dveřmi opět vyjde,
zas usmívej se, krásně sni…
Toť recept je, jak špetku štěstí
získat v tom světě podivném…
Tož vzchop se, zatni svoje pěsti!
Uvidíš, zas Ti bude Hej!
Sláva! Je to tady. Tvé básně, to je příběh na pokračování. Ovšem kéž by to bylo tak jednoduché pustit depku dveřmi ven. Ale ten pozitivní náboj tam je!
Koukám, že bys na základě mých básní dokázala dát dohromady historii mého pocitového vývoje. I když tak jednoduché to zase není...Pravdou je, že se z toho vypíšu a zase se zkouším usmívat! :-)))