Cyklo po Karlovarsku – druhý den 15.04.2017


19. dubna 2017, autor Eva,



Na Bílou sobotu jsme si naplánovali výlet do Bochova. Kousek za Žluticemi se v lese zvedá hrozný krpál na Mlyňanský vrch (634 m). Vyjet na kole se dá, ale hned po ránu je to pořádná nálož

 

Z jeho vrcholu shlížíme na vodní nádrž Žlutice.

 

Odtud pokračuje příjemná cesta lesem, samozřejmě, že zase do kopce a z kopce. Z lesa vyjedeme na silnici a zaujme nás osamocený strom, který vypadá jako přerostlá bonsaj.

 

Silnici přes Mostec, Štědrou a Lazany vroubí pěkná krajina. Zde na fotkách to není vidět, ale občas ji pročísne lokálka.

 

 

Brložec má pěkný kostel.

 

Zbytečně ztrácíme výšku přes Smilov a Radyni. Cca 4 km před Toužimí odbočíme doprava a stoupáme na Šibeniční vrch (653 m),

 

odtud dojedeme po silnici do Lachovic a z Lachovic sjíždíme rozbahněnou lesní cestou zase dolů. Stezka přes louku je tak rozrytá od kanců, že se po ní nedá jet, a tak tlačíme kola všichni. Mineme rozbořený Doupovský mlýn a Tomšovský mlýn. 

 

Sjedeme ke Střele a čeká nás nemilé překvapení. Lávka je na jedné straně prasklá a přepadává. Znejistíme. Kór při pohledu na toto kolo. Tady už to někdo vzdal.

 

Nejštíhlejší z mužů se vydá na průzkum, lávka drží, prý to po ní půjde.

 

Zatímco chlapi přenášejí přes zbořenou lávku kola a pak tak trochu i ženy,

 

vezmu to pro jistotu i s kolem vodou. Ne neprojedu to, i když tu je brod. Je však plný jílu a bahna. Sundám si boty a přebrodím se.


Od potoka musí vést cesta zákonitě zase nahoru. Tlačíme kola do šíleného kopce v lese, silnější nátury to vyšlapou na šaška.

 

Nahoře nás čeká sympatická vesnička Sovolusky.


Ze Sovolusk dojedeme po silnici do Bochova, mám pocit, že to je pořád do kopce. Zde dáme oběd


Z Bochova najedeme na lesní cyklostezku a svištíme pořád z kopce. Sjedeme do Údrče, profrčíme kolem Údrčských rybníků a dorazíme do Polomi. Kousek za vsí odbočíme do lesa a padáme pořád dolů, abychom si za chvilku mohli vyšlapat Havraní vrch, který se nám zdá nekonečný. A také už pracuje únava. Na vršek se doslova doploužíme.

 

 

Z Havraního vrchu je jen mírný kopeček do Ratiboře

 

a kousek za ní začíná parádní sjezd až do Žlutic. A když říkám parádní, tak myslím parádní. Fakt zážitek a odměna za tu celodenní štrapaci. Ujeli jsme 40 km a zdolali převýšení 1100 m. Nebylo to tak velké převýšení jako včera, ale všichni máme pocit, že to bylo mnohem náročnější. Nicméně se nám to moc líbilo.

 

 

 

 

 







Zařazeno v kategorii Postřehy, Reportáže, cestování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička