Mosela


24. května 2017, autor Eva,



Cyklovýlet kolem Mosely jsme podnikli v květnu roku 2013. Asi se ptáte, proč o tom píšu až teď? Nějak nebyl čas o tom tenkrát napsat. Když jsem se v onom roce vrátila z Německa, sedla jsem k PC a překládala a překládala, od rána od večera, všední dny, víkendy, celé prázdniny, září, říjen… no a začátkem listopadu jsem si konečně orazila. Ne nestěžuji se, že jsem měla neskutečně mnoho práce, jako volná noha jsem za každou zakázku vděčna. Aspoň jsem si vydělala nějaké peníze a mohla vydat dvě knížky, koupit nový foťák ….prostě je fajn, když můžeš.

A teď zpátky k Mosele, dokud si z toho ještě něco pamatuji.

 

24.5.2013 – Příjezd

 

Ubytovali jsme se v penzionu v dvojměstí Zeltingen-Rachtig. Už si nepamatuji, jak se penzion jmenoval. Vím jen, že zde byla hrozně ukecaná paní domácí, která když zjistila, že většina z nás umí "šprechtnout" německy, tak si pořád chtěla povídat.  Taky neměla problém věšet prádlo na terasu, kde normálně sedávali hosté.

 

 

Objeli jsme město a popojeli kousek podél Mosely. Byla zrovna trochu vylitá z břehů, ale místní říkali, že to není nic neobvyklého, že to tam je běžné a že ani o povodně zde není nouze. K tomu se ještě dostanu později.

 

 

 

 

 

V městečku je hodně sympatických vinařství, takže bylo co koštovat.

 

 

25.5.2013  – Na kole směrem na Zell

 

Vyrazíme po levém břehu Mosely směrem na Zell přes Ürzig – Kinheim – Kröv – Traben-Trarbach – Enkirch. Cestou zastavujeme ve vinařství ve stráni, popíjíme skvělé moselské a koukáme na řeku.

 

 

 

V Kinheimu je přístav,  

 

 

krásný kostel

 

 

 

a most, který přejedeme.

 

V Traben-Trarbachu se přes most vrátíme na levý břeh, projíždíme městem, je zde tak šílený provoz, že vůbec si netroufnu na chvíli zastavit a udělat nějaké fotky. Ale ten most je tam úžasný, tak si ho aspoň půjčím z netu ze stránek samotného města:

 

Zdroj: https://www.trabentrarbach.de/files/Training/Carina/Ausfluege/%C2%A9%20Becker%20Werbung%20Br%C3%BCckentor.jpg

 

 

V Enkirchu zase přejedeme most, chvíli se na něm zastavíme, pokoukáme a já mám čas zdokumentovat projíždějící nákladní loď:

 

 

 

Kousek za Enkirchem je zdymadlo. Protože pánové z naší party hodně jezdí "jachtat" a vůbec milují lodě, zasekli jsme se zde na delší dobu.

 

 

 

Vracíme se po opačné straně Mosely. Tuto hospodu u cesty nelze jen tak minout. Vždyť je pro nás, po cyklisty!

 

 

26.5.2013 Výlet do Trieru

 

Na další den vydatně pršelo, takže jsme cyklistiku zapíchli.  Nasedli jsme do aut a zajeli se podívat do Trieru. Narodil se zde Karl Marx, přesně 5. května 1818 a zemřel 14.března 1883 v Londýně. Takže tento rok uplynulo 195 let od jeho narození a 130 let od úmrtí. Na náměstí Porta-Nigra-Platz mu věnovali vzpomínku a instalovali zde 500 jeho figurek. A pak tam chodili lidé a reportéři a diskutovali, zdali ten Karl Marx byl geniálním myslitelem a ikonou protestu proti kapitalismu, anebo osobou, která přinesla jenom rozvrat hospodářství a komunistickou diktaturu. Myslím, že my Češi máme jasno.

 

 

Ale koukněte na to:

 

 

 

 

 

Město je krásné, ale v tom pošmourném počasí se fotky moc nezdařily, tak aspoň vzoreček:

 

 

 

 

Chloubou Trieru je nádherná katedrála. Je však moc velká, takže se, podobně jako katedrála v Yorku, nedá pro neprofesionální fotografku vtěsnat do jednoho snímku:

 

 

 

         

 

Zajdeme na oběd do restaurace, kde nabízejí i ruskou kuchyni. Dám si soljanku. Vzpomenu si totiž na knihu Konec punku v Helsinkách, v níž Jaroslav Rudiš popisuje atmosféru zakouřeného lokálu Helsinky a také výbornou soljanku, kterou zde vaří a na kterou chodí lidé z celého okolí.  Soljanka ve Trieru je však zcela nepoživatelná. Je to první hnusné jídlo – a pokud mě paměť neklame i poslední -, které jsem si v Německu dala.

 

27.5. 2013 Cyklobusem do Daunu

 

V infocentru v Zeltingenu si vyhledáme, že můžeme dojet cyklobusem do Daunu. V Zeltingenu nám naloží kola

 

 

a popovezou do cca 40 km vzdáleného Daunu.  Odtud vede úžasná cyklotrasa po bývalém železničním koridoru, projíždíme tunely, krásnou přírodou, podél řeky. Je to pořád z kopce, takže nic nefotím, protože by mi všichni ujeli. Krátká zastávka je u odstavené mašinky

 

 

a pak zastavujeme na oběd, už nevím kde.  Měli tam hezké slepičky, nevím, zdali to byla velikonoční výzdoba, nebo tam jsou natrvalo:

 

 

Dala jsem si, už nevím co. Bylo to však mnohem lepší než ta soljanka v Trieru a takhle to vypadalo:

 

 

 Dojedeme do Wittlichu a odtud do dalšího dvojměstí pod názvem Bernkastel-Küs. Po nábřeží se projdeme pěšky, stojí to za to:

 

 

 

 

Bernkastel-Küs leží na Mosele a odtud je to do penzionu s ukecanou paní domácí už kousek.

 

– pokračování bude následovat –
 







Zařazeno v kategorii Postřehy, Reportáže, cestování





Počet komentářů na “Mosela” - 1



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička