Parostrojní festival


30. května 2017, autor Tudy,



Už dlouho jsem nikde nebyla, a tak jsem docela ráda kývla na možnost zúčastnit se ještě s kamarádkou a sestrou v sobotu 13.5. 2017 Parostrojního festivalu v Holoubkově. Akce byla naplánována na celý den, a to od 10,00 do 20,00 hod.

 
Den začal nádherně, počasí jak na objednávku, prostě, co si víc přát. Na místě se podařilo i bez hledání zaparkovat.
 
My tři ženy jsme si vyndaly a připravily foťáky a vyrazily. Bylo na co se dívat. Hned ze začátku, na louce u nádraží stála stará auta a naproti nim, u schodů s lávkou přes trať, spousta parních kol, parní válec, parní motocykl, parní nákladní automobil a další parní stroje. Vše v perfektním stavu, naleštěné a připravené se ukázat v plné slávě. Fotily jsme a vychutnávaly tu atmosféru.
 
 
 
 
 
 
 
Náhle proběhla hláška, že přijíždí stará parní lokomotiva „Šlechtična“. Samozřejmě jsme se tam vydaly a s námi spousta  dalších.  Kdo by nechtěl vidět tu krásku? Opravdu, přijela, ale zapojena obráceně, tendrem s uhlím napřed. Přesto, stála za zhlédnutí.
 
 
 
 
Ovšem tím to nekončilo. Vystoupili lidé a mezi nimi i účastníci v dobových šatech. Dámy dlouhé šaty s Honzíky vzadu, vojáci v uniformách, i Švejk se vmísil mezi lidi a spokojeně vychutnával atmosféru. Nedalo nám, poprosily jsme a fotily ty krásné šaty i muže v uniformách. Na odchodu zazněla i salva vypálená na počest.
 
 
 
 
 
 
 
Jestli někdo čeká, že teď popíšu jednotlivé stroje a doplním technické parametry, tak to opravdu ne, navíc si to dnes už většina lidí dokáže vyhledat na internetu. Mezitím se počasí rozhodlo, ukázat i svou nepřízeň a začalo se mračit. My to zabalily a odjely na oběd. Akorát před bouřkou.
 
Až doma, v klidu, při prohlížení nafoceného, jsem si vychutnala ještě jednou tu atmosféru století páry. Nostalgicky si myslíme, jaký to byl klid a jak bylo vše jednoduché. Obávám se, že ta touha po minulosti by nás brzy opustila. My, zvyklí na pomoc elektřiny a techniky, bychom najednou prali na valše, žehlili žehličkou na uhlí. Nemluvě o vaření na kamnech, studené vodě a dalších věcech, pro nás již mnohdy i neznámých.
 
Ano, byla to doba, kdy se lidé k sobě chovali vstřícně, zdravili se navzájem, pro pány bylo samozřejmé, pomoci dámě při nástupu i výstupu, ale každá doba má své. Je krásné to vidět a poslouchat o tom, ovšem každá doba má své. Je jenom na nás, aby jednou i naše vnoučata si povzdechla: „ Jak asi muselo být krásně za dob mládí našich babiček.“
 
No a teď, kdo chce, koukněte na fotky a snad se vám budou líbit.
 
 
 
 
 

 
 






Zařazeno v kategorii Postřehy, Reportáže, cestování, Výtvarno, foto



Počet komentářů na “Parostrojní festival” - 3


    Eva   (30.5.2017 (17.51))

    Každá doba má své pro i proti. On i ten v současnosti tolik zatracovaný středověk měl i své kladné stránky. Např., že každý člověk, který se narodil, měl své určení. Šlechta a sloužící na zámku to měli jasné, ve stejném stylu života setrvali i jejich potomci. A pak syn kováře byl zase kovářem, pekaře pekařem, dcera švadleny švadlenou... navíc řemeslné cechy byly chráněny městem a nehrozilo, že by si zde živnost otevřel cizák a hrozila konkurence, řemeslník by tak přišel o práci, nemohl najít jinou, žil v neustálém stresu, musel polykat antidepresiva... na druhé straně ta vojna sedmiletá, těch zbytečně zabitých....a nemoci, proti kterým nebylo léku


    Eva   (30.5.2017 (17.52))

    Jinak ty fotky se ti moc povedly. Opravdu krásné.


    Tudy   (30.5.2017 (20.16))

    Evi,přesně jsi to vystihla,každá doba má své,jen se nám zdá,že bylo méně stresu a hlavně,děděním řemesla,se předával i fortel a řemeslná hrdost. Jinak moc díky za zpracování,udělala jsi to úžasně.



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička