Cyklo Jižní Tyrolsko – 4. den – 6. července 2017 – Jezero Durensee – Toblach – Pustertálská cyklostezka – Olang – Bruneck – Reischach

Na snídani dorazíme já a Mirda jako poslední něco před osmou, protože jsme vstávali až v půl, pak si zabalili a už se nevraceli na pokoj. Svačinková houska za 2,50 EUR (nevím, zdali zaplacené, či ne) se v odjezdový den skládala z cca 10 centimetrové vrstvy uzenin a sýrů, z několika jablek a hafo kousků rajčat, okurek a paprik. Vykradačky švédských stolů vůbec neodradilo, že zelenina byla pokrájená. Dá se to přeci nahrnout do pytlíku. Zajímavé, že to dělaly jen ženský. Napadá mě příměr o slepicích, co nosí na hnízdo. A zřejmě si toho nenanosily dost, a tak se s Mirdou jako jediní snídající bavíme tím, jak se postupně trousí zpět do jídelny a vždycky něco uzmou. Tu další jablíčko, tu kus melounu, tu suché pečivo, jogurt do kelímku, džus do petky. A pak překvapeně a polekaně vzhlédnou, že tam ještě jsme a že je pozorujeme.

Autobus nás popoveze k jezeru Durensee nedaleko Cortiny d´Ampezzo.

Už to tady trochu znám, protože jsem kdysi jela Drávskou stezku a začínali jsme pod Monte Piano. Reportáž z této cesty si můžete přečíst zde: https://www.suvicka.cz/?p=34017

Fotka z terasy hospody, kde jsme byli na ranním kafi:

Cyklostezka vede podél křišťálově průzračné řeky Rienz. Zastávka u vrcholků Drei Zinnnen/Tre Crime (tři cimbuří).

Zde zase pořizujeme skupinová, teď už de facto poslední, fota. Nechám se vyfotit také samotná s Dolomity na pozadí. Už mi došly čisté dresy, tak jsem poslední den odjezdila v tričku s kravičkou a zjistila, že to je úplně jedno, co máš na sobě, že obyčejné tričko je taky fajn:

Pak náš čeká suprový, ale opravdu suprový, sjezd kolem Toblažského jezera do Toblachu, kde pramení Dráva. Kousek za městem se napojíme na Pustertalskou cyklostezku. Celý dnešní úsek v srdci Dolomit mi připadá ze všech tras, které jsme za ty čtyři dny ujeli, nejkrásnější.

Jedeme kus po silnici přes Welsberg:

Poté pokračujeme příjemnou stezkou lesem, kolem několika jezer:

Lesní studánky, kde si cyklisté mohou nabrat čerstvou vodu, jsou zde velmi časté.

Vyjedeme zase na silnici a zde následuje prudké stoupání na Oberolang.

Následuje Mitterolang a Niederolang. V jednom z Olangů poobědváme, nevím přesně v kterém. Nicméně vám musím jako web Sůvička o této restauraci podat veledůležitou informaci, a to že tam mají sovu a úplně stejnou psí misku, jakou má náš Beník.

Z Olangu do Brunecku je prý prudké stoupání a Martin nám navrhne, jestli se nechceme tomuto kopci vyhnout lesem. Jet se to nedá, ale dá se to vytlačit. Jasně, že chceme, co bychom si to trochu neulehčili, jsme přeci na dovolené.

V lese narazíme na zajímavé vodní dílo. Přes potok jsou natažena ocelová lana o délce 50 m a do výšky 7 m. Mezi lany jsou rozporky, zřejmě aby se nepronášela (myslím si já). Přečetla jsem si legendu na tabuli vedle. Píšou zde, že vše je financované z fondů EU a že nad Bruneckem jsou umístěny dvě tyto lanové přehrady (Seilsperren) a že slouží jako česle proti divokému dřevu (Wildholzrechen). Doma jsem ještě trochu googlila, co to přesně je. Opravdu se jedná o česle k zachycování naplaveného dřeva při povodních. Jakmile se česle zcela ucpou pokácenými stromy a utrhanými větvemi, hladina potoka se na té zavalené straně zvýší a vytvoří se tak přírodní retenční nádrž.  Voda se rozlije po lese kolem, kde nikomu nevadí.

Podobné česle jsou na našich řekách před vodními elektrárnami a jsou určeny zejména k zadržení ledových ker při jarním tání, aby tyto, kusy nečistot v nich a kusy dřeva nevnikly do turbíny.   

Od lanové špéry se vracíme proti proudu potoku a v zatáčce proti mně (na mojí straně) vyjede na kole cca 10letý Ital. Okamžitě zastavím – na cyklostezkách před zatáčkami musíš počítat s tím, že někdo vyjede proti tobě – kluk strhne kolo doleva a napasuje se těsně přede mě naštorc. Hledíme si do očí, kluk vylekaně, já starostlivě. Tatínek, který sjíždí z kopce za ním, nechce do synka narazit a radši se rozplácne, jak dlouhý, tak širokým, cca metr za ním. Omlouvá se, říkám, hlavně, že se nikomu nic nestalo. Proč to píšu. Když jezdíte na kole s dětmi, pořád jim meldujte horem dolem, aby v zatáčkách nevyjížděly do protisměru. Nemusí to vždy dopadnout takto šťastně.  

Nedaleko kolize začíná stoupat strmá lesní cesta, tlačíme kola pěšky. Brzy máme potok hluboko pod sebou:

Lesní stezku vyjedou nahoru jen Martinovi kluci. Ani zde nechybí osvěžení z lesní studánky. Pán vzadu je chodec náhodný, zřejmě italský:

Z lesa se vynoříme přímo na silnici na Bruneck, dojedeme do Reischachu a po jakeš takeš hygieně v nedaleké umývárně naložíme kola a frčíme domů.

Poznámka na závěr: Všechny fotky zde uvedené jsou zmenšené zhruba na 1/4 původní velikosti, takže se jedná spíše o ukázky fotek. Ale v případě zájmu, mohu poslat původní. K tomuto účelu zde máme rubriku Napište nám.