Jsi slunce mé za temné noci

Jsi slunce mé za temné noci,
štěstí i smutek, žár i mráz,
milenci prý jsou trochu cvoci,
stane se něžný pár i z nás?
 
Zamilovaným louka voní
víc než těm "chladným" kolem nás,
jiný názor má stádo koní,
než ti, co milují se zas.
 
A život bývá rozmanitý,
není jen krása na světě,
někdo se jako oběť cítí,
jinému štěstí rozkvete.
 
Ten u pramene žízní hyne,
ten výdrž velbloudí snad zná,
toho zradila Mnémosyné,
ten na mnohé si vzpomíná…
 
Každý z nás prostě jinak vnímá,
ten směje se, ten mračí jen,
tomu se zdá být život príma,
jiný je vším již unaven.
 
Svět zdá se být pln protikladů,
každý je po svém přijímá,
já jenom otázku si kladu,
proč stále mne to dojímá…