Jan van Helsing: Než si proženeš hlavou kulku, přečti si tuto knihu

Řekněme, že se ocitnete na samém dně.  Je pak snadné pochopit to, co autor v této knize považuje za jednu ze zásadních myšlenek – svobodná vůle, která nám umožní naprosto změnit svůj život podle svých požadavků a snů podle něj tak úplně neexistuje. Je jen v omezené míře. Pokud jsme se dle plánu duše inkarnovali vědomě do nepříliš úspěšného života, pak tato inkarnace nám dává neměnný řád a zákonitosti, které pro nás platí. Platí pro nás. Pro nikoho jiného.

A tak se potom dějí různé věci, které často nechápeme…

Ano, někdo může dostat své výsledky pílí.

My ne. My za píli dostaneme pravý opak.

A takhle to může být s čímkoliv, nač si vzpomenete. Přesto v každém osudu lidí, kterými autor svou knihu až po okraj naplnil, lze vyčíst alespoň jednu maličkou cestičku, bod obratu a přízeň osudu, která dotyčného donutila si tu kulku hlavou v jisté chvíli svého života neprohnat. Protože to světélko naděje, které Jan van Helsing slibuje každému, někde přece jenom je. Jen je těžké ho vidět.

Najdete tu směsici příběhů o tom malém světélku naděje

Je tu přesně třicet šest příběhů přátel autora. Je tu i jeho vlastní příběh. Všechno se to propojuje v liniích, které mohou být podobné s vaším osobním příběhem. I to je asi důvod, proč se tato kniha dá číst i náhodně, lze si náhodně otevřít stránku a najít tam poselství, které zrovna v tu chvíli potřebujete. Popravdě jsem jako čtenářka byla nejprve zklamaná, když jsem zjistila, že to není ucelená kniha jedné myšlenky nebo rozhovor, který někam vede a má pointu, jako to bylo v případě autorovy předchozí knihy Kdo se bojí smrti? Neměla jsem moc motivaci číst o příbězích jiných, zvláště, když na mne zezačátku vykukovaly přední němečtí podnikatelé se svými finančními machinacemi a s pocitem nespravedlnosti, když se ocitli ve vězení. Kdoví, jak to všechno bylo. Z vysokého postavení se padá větší rychlostí a pád víc bolí, říká se. A to je asi pravda. Na druhé straně tu jsou osudy lidí, které osud přimáčkl ke  zdi oprakovaně a opravdu natolik, že bez následků už „po svých“ neodešli a museli se vyrovnat nejen s ranou osudu, ale i s jejími doživotními následky a omezeními. Příběh se rozvíjel. Jeden za druhým… a mě pomalu docházelo, že úkolem čtenáře je nikoliv soudit tyto příběhy, ale vnímat je. Některé vás opravdu nemusí oslovit ani v nejmenším, ale jiné chytnou za srdce. Nikoliv proto, abyste si ve své situaci zoufali nad tím, jak jste nevděční, protože ostatní jsou na to přece hůř… ale proto, že beznaděj a naděje, zoufalství a nové začátky mají pro každého člověka stejný princip, stejnou příchuť, ať ho k nim dovedou jakékoliv kulisy jeho vlastního příběhu.

A mnohdy jde o příčiny na začátku vcelku nenápadné a běžné:

„Poznání u přátel bylo hořké, tvrdé a jen těžce přijatelné. Byl jsem znám jako ten, kdo má stále dobrou náladu, a proto má kolem sebe neustále spoustu přátel. Jasně, lidi se se mnou mohli zasmát, probrat své problémy a zbavit se jich. Během všech těch let jsem však vůbec nepomyslel na to – nebo jsem si toho vůbec nevšiml – že jsem se vždy jen přizpůsoboval, neboť jsem se snažil splnit očekávání svých přátel a popíral jsem sám sebe. Jakmile jsem se dostal do finančních potíží, už jsem se smát nedovedl a nechtěl jsem sni mluvit s lidmi o jejich problémech, ani je řešit, protože jsem mě dost těch svých. Kontakty stále více ustávaly – mimo jiné i kvůli tomu, že jsem se přestěhoval z Mnichova do Hamburku. Najednou jsem zůstal sám a musel jsem se zabývat sám sebou. Uvědomil jsem si, že už nejsem ten dobře naladěný chlapík, co je druhým neustále k dispozici, a že jsem jím ani nikdy nebyl.“

Jsou to různé životní karamboly a rozcestí, které nás mohou potkat. Jsou jich tu desítky. Každý z nás jich v životě prožije několik. Nevím, jestli takhle kniha dodá ten kýžený balíček energie a odvahu řešit svůj život, jak slibuje autor, ale rozhodně vám dodá pocit, že v tom nejste sami. Že takový příběh, jako žijete vy, už se někde v podobné variaci stal. Inspirací a odvahou může být zjištění, že přece jen na všechno nikdy nejste úplně sami, že ohlédnout se za svými blízkými s důvěrou může být užitečné a že osud sám nastavuje do cesty řešení toho, co máme ve svých rukou. Jen to nepřehlédnout.

A tak knihu můžete číst s pozorností nastraženou na hledání právě těchto stop. A pak se rozhlédnout sami.

Kulka do hlavy stejně nic neřeší, že…

O autorovi:

Jan van Helsing (vlastním jménem Jan Udo Holey) se narodil v roce 1967. Je autorem mnoha knih a majitelem vydavatelství Amadeus Verlag. V polovině 80. let minulého století začal cestovat, zejména při expedicích po USA, Egyptě, Jižníí Americe, Africe a Asii učinil objevy, které zpochybňují náš osvícenecký pohled na svět. Na svých cestách se seznámil s řadou zajímavých lidí z okruhu tajných služeb, templářských rytířů i zednářských lóží. Tato setkání vedla k tomu, že roku 1993 napsal svou první knihu o tajných společnostech. Během dvou let se tento titul stal bestsellerem, prodalo se ho přes sto tisíc jejich exemplářů a byla přeložena do osmi jazyků. V roce 1995 následoval druhý díl, jehož obsah však natolik pobouřil jisté zájmové skupiny v Německu a ve Švýcarsku, že kniha byla na základě soudního rozhodnutí stažena z prodeje, aby tak občané byli „uchráněni“ před „škodlivými“ informacemi.

Ještě úspěšnější byla publikace Ruce pryč od této knihy, která očividně sedla do aktuálních nálad společnosti, protože se jí prodalo více než dvě stě tisíc výtisků. Ve svých (prozatím) patnácti knihách dokázal Jan van Helsing nejen s velkým předstihem předpovědět politický i ekonomický vývoj, ale také podrobně vysvětlit, jak má být na světě pomocí globálního terorismu a následné zostřené kontroly občanů nastolen nový světový řád. Jana van Helsinga můžete navštívit také na internetových stránkách www.amadeus-verlag.com.

Vydalo nakladatelství Anch Books, 2017, www.anch-books.eu