Chaplin


28. října 2017, autor Eva,



Předevčírem jsem poprvé zažila v sedlčanském divadle standing ovation. A když ovace skončily, s kamarádkou jsme se na sebe podívaly a obě jsme měly slzy v očích a nemohly ani mluvit. Nebyly jsme jediné, při odchodu z divadelního sálu byli diváci nebývale zadumaní a tišší. Tak silný zážitek byla divadelní hra Chaplin v podání Městského divadla Mladá Boleslav.

 

Nebudu se rozepisovat o obsahu divadelní hry, životopis Charlese Spencera Chaplina je dostatečně znám, v podstatě jsem se nic, co bych o něm nevěděla, nedozvěděla. Navíc jsem četla jeho životopis, podle něhož byla hra napsána. Projevil se v něm jako sebestředný, povýšený, nabubřelý a poživačný sobec, který si s sebou celý život vleče traumata z dětství, na straně jedné a jako multitalentovaný, angažovaný, mimořádně nadaný genius, kterých se rodí pár za století, na straně druhé. Ostatně tato hra moji představu o Chaplinovi jen potvrdila. Ale jde o to, jak to bylo udělané!

 

A jak to bylo zahrané! Matouš Ruml si v Chaplinovi střihl svou životní roli. Přiznám se, že jsem ho vůbec neznala, kamarádky říkaly, že hrál v Comebacku, když já ale na TV moc nekoukám. Ovšem při sledování hry jsem jen zírala, co všechno tento relativně mladý herec umí, jak úžasně dokáže napodobit pohyby, tanec, gesta a grimasy Charlie Chaplina. On nehrál, on se do slavného komika převtělil! Nebo slavný komik do něho?

 

 

 

Musím vyzdvihnout i ostatní herce, všichni byli skvělí, perfektně zvládali několik rolí a přirozeně přecházeli z jedné role do druhé. Jestli někdy máte v divadle pocit, že je to moc "ukecané" a nekonečné řeči o jednom a tom samém vás uspávají, tak zde vás nenechají vydechnout. A to představení trvá 180 minut! Představení mělo spád a švih, scény se střídaly v rychlém sledu, nebylo zde jediné hluché místo, herecké etudy Ch. Chaplina, taneční a pěvecká vystoupení a mluvené slovo byly vynikajícím způsobem propojené. Režisér Pavel Khek zvolil úsporné spíše "filmové" dialogy, obdivovala jsem, jak ve dvou až třech větách zde byly charakterizovány určité životní etapy či dokonale vystižen průběh několikaletého manželství.

 

Dokonale promyšlená a sofistikovaná byla scéna, výměna kulis probíhala takřka nepozorovaně, aniž by zdržovala děj, rekvizity si s sebou herci přinášeli a odnášeli plynule během hraní.

 

Celou hru provázel dojemný podtext příběhu Chaplinovy maminky, kterou ponechal v psychiatrickém ústavu v Londýně a k sobě do USA přestěhoval, až když bylo pro oba příliš pozdě. Obdivuhodná byla jeho zarputilost s jakou do poslední chvíle vzdoroval vyšetřovatelům Výboru pro neamerickou činnost během Mccarthismu. Hra dokonale postihla stinné i světlé stránky Chaplinovy komplikované povahy. Prostě bravo!

 

 

 

 

 

 







Zařazeno v kategorii Knihy, recenze, Postřehy





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička