Srdcová lyrika pro smutného prince

16. listopadu 2010, autor Viviana Mori,

Divoce zhltals dužinu,
kde zbyla jen skvrna…
… ta bolavá proláklina v dechu.
Netřeba žasnout, jen milovat,
když v pokojích voní máta,
kouř …

Na papíře princ.
Tah šedou pastelkou, víš
tvůj půvab nikdy nevykreslí.
A stejně je to zvláštní pocit,
jakoby
dětské hrabičky zadrhly se o hruď.
Mužský hlas zpíval o cestě domů.
O víně,
sadu vonícím po letních prázdninách,
kdy pohledy laně se starostlivě chvějí.

Netvař se víc jak smutný princ,
máš odvahu z květů kopretin
písně o tom,
že máme sen i trpkost hlasu,
když v slzách smíme sát si rty.

Řekla bych ti poslouchej,
chorály zpívají o umělcích.
Pst! Tak tiše vnímej smích,
až spočítám stébla suché trávy
které nás dělí.

Ach, ten sen.

Kéž by šly jen zesvětlit,
poslední tahy obrazců z hlavy.

Sedím tu dlouho, přemýšlím
o tvé lásce k dětem
a svém strachu z meluzín.
Proplétání dlaní vzduchem,
marné to honění za draky…

O hodně let dřív…
bych už jen za to tě měla ráda.

Nebudeš věřit, co všechno má ruka dokáže
kreslit.

Když myslí, že zraje samota.

Zařazeno v kategorii Poezie

Počet komentářů na “Srdcová lyrika pro smutného prince” - 6

P.F.Zarken (16.11.2010 (22.34))

Líbí se mi tak, Vivi, že bych s chutí dal jedničku***

Ivna (17.11.2010 (11.24))

Četla jsem to včera 2x a nebyla jsem schopna napsat komentář. Dnes po třetím přečtení už vím co napsat. NIC. KAŽDÉ MOJE SLOVO BY TADY BYLO JAKSI NAVÍC. Je to tak obrovsky působivé, že utírám slzu... tak jsem přecejon něco napsala :-))) Tedy vlastně takhle, protože skoro brečím :-(((

Eva (17.11.2010 (14.37))

to je tak smutné a teskné... krásné metafory jako např. jakoby dětské hrabičky zadrhly se o hruď... co dodat, nejkrásnější básně milostné lyriky napsali mnozí autoři po rozchodu s milovanou bytostí... i zde by se dalo říci, že tomu tak je..

Viviana Mori (17.11.2010 (21.59))

P.F.Zarken: Děkuju moc, jednička být nemusí, hlavně že se líbilo, to je hlavní :-) Ivna: Moc díky, nechtěla jsem nikomu vehnat od očí slzy...i když vlastně kdo ví, když vím, že moje dílo v člověku něco zanechalo a něco to s ním udělalo, je to opravdu dost dobrý pocit. Může to působit smutně. Bylo to psáno ještě v radosti, smutek a zklamání přišel až potom, ale zažila jsem už i horší konce. :-) Eva: Děkuju Evi za uznání, tato báseň není psána po rozchodu, ale ještě před ním. Všechno bylo komplikované a možná už to byla nějaký předtucha. Myslím, že jsem se tu opravdu rozdala a proto jsem nadšená z tak příznivé kritiky, co potěší víc. Ještě jednou dík všem.

P.F.Zarken (20.11.2010 (12.44))

Malinkaté objasnění. Na Pište-Povídky, kde mám hlavní domovské sídlo, je známkování normální.

Viviana Mori (20.11.2010 (12.55))

Na piste-povidky také působím, jak je to tam se známkami ovšem nevím, moje domovské sídlo je zase SASPI, tam se také udělují známky, nicméně o objektivitě by se dalo polemizovat :-) Není dobré sbírat jedničky, líbí se mi, že tady známky nejsou, podle mě je lepší napsat komentář, než udělit jen číslo. Takže díky ti za to. :-)

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a