Markus Zusak

Chce bejt v první řádě rváč.

Jako my.

Rvát se v zápase, kterej by moh prohrát.

"Budeš se rvát tak jako tak, stejně jako my," odpovím, abych ho uklidnil.

"Myslíš?"

Ale ani jeden to nevíme, protože zápas, ve kterým člověk od začátku ví, že vyhraje, se nepočítá. Prověřej ho až ty nejistý. Zápasy, který ploděj otázky.

Rubík ještě žádnej zápas nebojoval. Ne doopravdy.

"Až na to přijde, zvednu se?"  zeptá se mě

"Já nevím," přiznám.

Tisíckrát radši by byl rváčem ve Wolfeovic smečce, než jedinkrát vítězem v širým světě.

"Řekni mi, jak se to dělá," prosí mě. "Řekni mi to." Ale oba chápeme, že některý věci se nedaj vysvětlit ani naučit.

Rváč může zvítězit, ale neznamená to, že se vítěz umí rvát.

z knihy Smečka rváčů