Naděje bude, je… i když je smutno.

21. listopadu 2010, autor Viviana Mori,

Je krásné číst o víře.

O tom, že by se mělo smát zítřkům,
vyjít vstříc dneškům
a mávat s vděkem včerejším bolestem, ale
ono to tak úplně nejde.
Dny se tříští, věřím.

Říkalas: Pokud se dožiju Vánoc,
bude to lepší.

A dneska: Pokud se dožiju narozenin,
bude to fajn napořád.

Tak píšu dopisy, básně, řádky
a opravdu se pokouším smát,
ale ani v té víře se neumím přetvařovat…

Nějaký hlas mi říká: Prosím, neboj se
to jen sníh vrhá šeď, je noc
žádní mravenci,
žádné delirium tremens
i když jsi dávno měla seknout s pitím.

Rozlousknu to:
Pokud se dožijeme léta
budeme obě zase zdravé.
Slunce by mělo zahojit duši i tělo.

Neplakej!

Stačí jen proplést prsty naše dlaně,
prozatím
v nekonečném doufání, že sílu na to máme.

Ach, je tak krásné

o té víře číst.

Zařazeno v kategorii Poezie

Počet komentářů na “Naděje bude, je… i když je smutno.” - 5

P.F.Zarken (21.11.2010 (13.05))

Říkáš to dobře, Vivi. Je krásné o této víře číst a uvědomovat si ji, i když je někdy smutno***

Eva (21.11.2010 (20.50))

vyvstaly ve mně pocity, které jsem prožívala, když můj tatínek před 15 lety umíral relativně mladý na rakovinu... je to všechno zpátky a živé a bolestné.. tak tady brečím a vzpomínám na tátu... píšeš opravdu nádherně a citlivě... děkuji ti za to...

MC_Kejml (22.11.2010 (0.18))

Tomu, co pises, zpravidla nerozumim, ale tentokrat jsem citil, aniz bych rozumel a to je podle meho podstata basne. Krasne 1*

Viviana Mori (22.11.2010 (8.37))

Děkuju vám všem mockrát. Kejmo, tak by to mělo být vždy u poezie - především cítit. Málo lidí ji čte, protože u prózy je to přecejen lehčí, máš tam vše pod nosem. Do poezie kohokoli musí vplout i sám čtenář a najít si tam svůj život nebo cokoliv, díky čemu by mu byla báseň blízká. Jsem ráda, že se to povedlo aspoň u této.

jiricka1 (23.11.2010 (18.28))

...ano: moc dobře napsáno:!!!

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a