Petr Stančík Mlýn na mumie


19. listopadu 2018, autor Eva,



Mlýn na mumie je netradiční detektivka a zároveň historický román popisující společnost, zvyky a mravy za vlády Františka Josefa I v předvečer prusko-rakouské bitvy na Chlumu u Hradce Králové roku 1866. Děj se odehrává v Praze a lepšího a zábavnějšího průvodce starou Prahou byste asi těžko hledali. Dočtete se, jak se dříve jmenovaly všechny známé pražské lokality, ulice a uličky, mosty, tržnice, divadla apod.. Pozoruhodné jsou kuriozity tehdejší architektury – např. domy přilepené na zdech kostelů, kde zeď kostela zároveň tvořila zeď domu či domky na kuřích nožkách u pilířů mostů, do kterých se lezlo po žebříku. Kromě dějepisné osvěty a napínavého příběhu je kniha nesmírně vtipná. A když říkám nesmírně, tak myslím nesmírně. Při čtení některých pasáží jsem se musela smát nahlas.

 

Leopold Durman je nekonvenční detektiv. Přes den se potlouká po pražských hospodách a večer vymetá bordely, což není čtenáři ku škodě, neboť je tu věrně zdokumentováno, jak to tenkrát ve vykřičených domech chodilo. Kromě lehkých děv se Durman pomiluje skoro se všemi vyslýchanými dívkami a ženami či s dcerami vyslýchaných mužů. Sex popisuje šťavnatě až vulgárně, po chlapsku, žádná romantika, ženská je jen objekt k uspokojení mužských choutek. Stoupenkyně hnutí  #MeToo by asi z toho vykvikly.

 

 

A jak už to na světě chodí, požitkáři v milostných slastech bývají i požitkáři v jídle a gurmáni a ani Durman není výjimkou. Detektivovy návštěvy hospod jsou líčeny do nejmenších podrobností a tvoří nezanedbatelnou součást knihy. Každé jídlo, které si v hospodě objedná, je čtenáři servírováno s receptem a kniha je tak zčásti staročeskou kuchařkou. Autor neopomíjí ani nápoje, přesněji řečeno alkohol, neboť Durman pije jen pivo, víno a kořalky, ukazuje jaké ležáky tehdy byly v kursu, jaké pivovary do jakých hospod je dodávaly, jací podnikavci pálili šnaps a vyráběli víno.

 

Nesmíme však zapomenout, že Durman je především detektiv a řeší prazvláštní a pěkně zapeklitý případ. Někdo totiž vraždí výlučně pošťáky, a to stylem, jakým byli zavražděni křesťanští mučedníci. Stylem brutálním a šokujícím. Nejstrašnější vražda napodobovala umučení Sv. Erasma, syrského biskupa ve Formi v Kampanii, kterému byla navinuta střeva na rumpál. Nešťastníkovi v knize byla střeva zaživa navíjena na sluneční kolo ciferníku Staroměstského orloje.

 

Paralelní dějovou linku vytváří tajemný řád ORDO NOVI ORDINIS. Z jeho "kuchařky moci" je citováno v perexu na začátku každé kapitoly. Tyto citace jsou ironické a originální, a přestože se vztahují na dobu Rakouska-Uherska, mají přesah do dnešní doby. Nakonec posuďte sami:

 

Nejlepší cenzura je tisknout cokoliv.

                                             (ORDO NOVI ORDINIS – O spiritismu a žurnalismu)

 

 

Popírat pravdu je neefektivní a může ji to dokonce posílit. Mnohem účinnější je pravdu zdiskreditovat. Udělej z ní vtip. Dovol ji hlásat osobám vyšinutým a nedůvěryhodným. Naroubuj na ni malou jasnou lež.

                                             (Příručka pro novice ORDO NOVI ORDINIS)

 

Na jménu nezáleží. Ghetto je ze dvou měst vždy to menší.

                                             (Architektura pro mistry ORDO NOVI ORDINIS)

 

Nejdříve každého přesvědčíme, že má mít vlastní názor, a pak mu ho dáme.

                                                         (Příručka pro novice ORDO NOVI ORDINIS)

 

 

Strach je jedna ze základních lidských potřeb. Kdo ho má nedostatek, je ochoten za něj i platit.

                                                         (ORDO NOVI ORDINIS – Kuchařka moci)

 

 

Protože člověk je jediný tvor, který si uvědomuje konečnost svého bytí na tomto světě, je také jediný, komu lze prodat životní pojištění.

                                                         (ORDO NOVI ORDINIS – O výhodách smrti)

 

 

Víno bez sudu se rozteče. Sud bez vína rozeschne. Takové moudro může znamenat cokoliv. Použij ho vždy, když nevíš, co říct.

                                                         (Rétorika pro agenty ORDO NOVI ORDINIS)

 

 

Po celou dobu nevíme, zdali tento tajemný řád stojí za všemi vraždami, nebo Durmana pronásleduje z důvodu, že se jim připletl do cesty a nevědomky jim šlape na paty.

 

Originální jsou i jména a příjmení, jež autor svým hrdinům a antihrdinům propůjčil dle principu "Nomen Omen". Tak například detektiv, jakési alter ego samotného Durmana, se jmenuje Egon Alter. Citlivá a křehká dívenka, ještě panna, kterou Durman miluje a která je pro něho přes jeho sexuální excesy nedotknutelná, se jmenuje Libuška Hedvábná. Svérázný doktor, který pitvá mrtvoly a přitom si s nimi povídá, se jmenuje Ohrobec. Daguerrotypický pornografický model se jmenuje Vnislav Utrum. Za zmínku stojí i názvy fotografií, na nichž na motivy českých pohádek Utrum pózuje: Červená Mrdulka, O Jebníčkovi a Zmařence, Sedmeru Prcavců. Marxistický anarchista se jmenuje Varanov, odporný a podrazácký policejní kolega je Hnuy, majitel cukrovaru je hrabě Sulz-Rossoll d´Aspiq apod.

 

Autor koketuje i s žánrem fantasy, ale opět svým sarkastickým způsobem. Durman prožívá mysteriózní, děsivé a neuvěřitelné věci. Při pronásledování Varanova se propadne do mohyly, kde zcela vážně rozmlouvá s kostlivci. Stěžují si mu, že jim cikáni kradou kosti a ať s tím něco udělá. V další fantasmagorii se detektiv dostane do podzemí, kde mu pokřín alias mandragora Alrunette předpoví budoucnost a vysvětlí, jak se to má s řádem ORDO NOVI ORDINIS. A protože to je "jen" rostlina a nemůže mluvit, komunikuje s ním prostřednictvím havrana a krysy.

 

Když jsem si na různých webech pročítala kritiky Stančíkovy knihy, tak někteří jí vyčítají, že nebyl odhalen vrah a že kniha nemá žádný konec. To ji ale nečetli pozorně, protože vrah odhalen byl, a to přímo polopaticky a všechny dějové linky jsou uzavřeny. Takže konec má.

 

Někteří knize přezdívají gastronomicko-pornografický román, což je příliš povrchní hodnocení. Je nadita historickými fakty, a to nejen z prusko-rakouské války, ale i např. z mezoamerické civilizace. Setkáváme se zde se skutečnými historickými postavami jako byli Miroslav Tyrš, Jan Neruda, Bedřich Smetana, Leopold von Sacher Masoch, Maxmilián I. Mexický či kníže Thurn-Taxis. A neopomenutelná je také filosofická rovina, která se projevuje v rozhovorech, jež vede Durman se svými kumpány v hospodě a také s vyšetřovanými. Durmanův názor na anarchii a marxismus, který vyslovil při vyšetřování Varanova, s chutí podepisuji.

 

Obdivuji nejen Stančíkovu bohatou fantazii a obrazotvornost, ale i jeho vybroušený a košatý jazyk. Jen co lokálních názvů bramborových placek či synonym pro kurvy a prostitutky v knize vyjmenoval. V tom mi dost připomíná Toma Robbinse.

 

Mlýn na mumie rozhodně stojí za přečtení, budete se královsky bavit a ještě se něco dozvíte z historie.

 

Originální a netradiční je i přebal knihy.

 

Takto vypadá "zabalená":

 

 

Rozbalená obálka z titulní strany:

 

 

Rozbalená obálka z rubové strany:

 

 

 

 

 

 







Zařazeno v kategorii Knihy, recenze, Postřehy





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička