David Michie: Duše našich mazlíčků


8. ledna 2019, autor Renata Petrickova,



David Michie psát o zvířatech skutečně umí. O jejich duších, o jejich vnímání. Ale tentokrát pojal téma jako zamyšlení nad tím, co pro nás zvířata skutečně znamenají, jak nás vnímají a jak je to s jejich dušemi, inkarnací, jejich příchody do našich životů, i s jejich odchody.

 

 

Přemýšleli jste vůbec někdy nad tím, jak zvířata vnímají nás? Že jsou vlastně do velké míry, a někdy zcela, odsouzena k doživotní přítomnosti v naší společnosti? Schválně se nyní zadívejte na svou kočku, psa, papouška nebo křečka a podívejte se na váš domov, životní styl a vás samotné jeho očima. Tak přesně tohle je zvířecí svět. Svět a duše vašeho mazlíčka.

 

Telepatické vnímání zvířat? Ano!

 

Autor zachází ještě hlouběji, zabývá se také úvahami nad tím, jak zvířata s námi komunikují. Často jim dojde, že uši, oči, fousky, jejich vlastní řeč těla, je nám neznámá a musí vymýšlet způsoby, jak s námi komunikovat lépe polopatě. Třeba hlasem. Knihu jsem četla krátce poté, co jsem si někde přečetla zajímavý výzkum, jež tvrdil, že kočky mezi sebou mňoukáním příliš nekomunikují, protože jim stačí oči, uši… tělo. Ale s lidmi se dorozumívají ponejvíce hlasově, protože jsme v jejich očích prostě nechápaví. A možná si také všimly, že lidé mezi sebou komunikují hlasem. Ale hlavně, ta telepatie. Na tuhle část jsem se těšila. Možná vás napadne dát miláčkům vodu, a zjistíte, že ji mají vypitou. Možná se chce pomazlit a zjistíte, že kočka taky.

 

Možná někdy cítíte se svým zvířetem takové spojení, že cítíte jistou spřízněnost duší. A právě tady autor otvírá pokladnici jemného, něžného čtení, které na naše zvířátka (ale i na zvířata ostatní) pohlíží jako na obrovské dary, jež nejsou jen zoufalým doplněním stoupajícího počtu jednočlenných domácností. Zaslouží si pozornost a péči nejen o tělo, ale také o jejich psychiku a niternou duši, ze které, když se na ni správně napojíte, dokážete čerpat neskutečné dary. Ale o tom se autor rozepisuje víc než dost, často i z vlastních zkušeností.

 

A víte co? Ono má smysl vnímat všechna zvířata jako důstojné souputníky životy na Zemi, protože, když vypneme to nabubřelé ego, tak ono to tak skutečně je.

 

„Někdy je dost složité přijít na to, jak se správně zachovat. Jindy se ale třeba dostaneme do situace, kdy můžeme zvířeti pomoct bez řetězce nechtěných důsledků, a pak je pomáhat radost. Dobře známá je historka o muži, který šel po pláži a každou chvíli se sehnul, aby hodil zpátky do moře vyplavenou hvězdici.

 

„Jsou stovky pláží a na nich tisíce hvězdic,“ poznamenal náhodný kolemjdoucí. „To, co děláte, nemá žádný smysl.“
Muž hodil hvězdici do moře, otočil se na toho druhého a pravil: „Pro tuhle to smysl mělo.“

 

Tak já vám přeji, ať takových hvězdic v životě zachráníte co nejvíc…

 

O autorovi:

 

David Michie již řadu let seznamuje čtenáře uspěchaného západního světa s buddhismem, a to formou esejistickou a beletristickou. Jeho série Dalajlamova kočka sklidila celosvětový úspěch a i v České republice ihned vešla mezi bestsellery, další knihy jsou neméně zajímavé: Pes Jejího Veličenstva, Pospěš si a medituj, Buddhismus pro zaneprázdněné a Proč je bdělá pozornost lepší než čokoláda, ve kterých se věnuje přínosům meditace, bdělé pozornost a buddhistické filozofie v každodenním životě. Narodil se v Zimbabwe, studoval v Jižní Africe, žil v Londýně a nyní bydlí s rodinou v australském Perthu.

 

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2018, www.synergiepublishing.com

 

 







Zařazeno v kategorii Knihy, recenze, Postřehy







Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička