Fredrik Backman Medvědín

Téměř čtyřsetstránkovou knihu Medvědín, která pojednává o událostech kolem hokejového klubu v malém švédském městě, jsem zhltla za pár večerů. Ona totiž není jen o hokeji, trenérech a hráčích, ale i o vztazích na maloměstě, o intrikování a čachrování sportovních bafuňářů, o neloajálnosti a vyčůranosti sportovních sponzorů, o netoleranci a nesnášenlivosti hokejových fanoušků, o malosti velkých, o povýšenosti, aroganci a nabubřelosti některých bohatých a úspěšných, o závisti, nenávisti a pomstychtivosti některých méně bohatých, chudých a neúspěšných, o předsudcích a neschopnosti  podívat se na věc objektivně a s nadhledem.

Lidé v městečku Medvědín pronášejí stejně blbé hlášky a "obecné pravdy", všechno vědí nejlíp a všemu rozumí jako lidé u nás v Česku, mají podobný "světonázor", a to zejména ti, kteří se celý život nepřekročili hranice regionu, což mě přivedlo k přesvědčení, že lidé v Evropě jsou v podstatě všichni stejní.

Přemýšlela jsem, který autor, co jsem četla, tak perfektně popsal své postavy, tak syrově, tak uvěřitelně a tak přesvědčivě a napadá mě Émile Zola či Fjodor Michajlovič Dostojevskij. Vystřelila jsem hodně vysoko, ale Fredrik Backman je s nimi srovnatelný.

Postavy mají nejen dokonale propracovanou psychologii, ale přes jejich velké množství se v nich dokonale orientujete. S tím mívám mnohdy problém, že se musím vracet v ději, abych se upamatovala, kdo je kdo. Což se mi tady nestalo. Lidé mají tak jednoznačnou, přesnou a výstižnými slovy zapamatovatelnou charakteristiku, že si je nebudete plést.

Městečko Medvědín je ukryto v krásné přírodě uprostřed lesů a jezer. Není tu žádný průmysl, žádné továrny, které by přinášely lidem práci, a tak všichni vkládají své naděje do juniorského hokejového mužstva. Pokud vyhraje juniorské mistrovství a HC Medvědín se dostane do první ligy, přitáhne to pozornost sponzorů, přiláká státní dotace, další talentované sportovce, budou peníze na rekonstrukci stadionu, přibudou pracovní místa a celé to přispěje k rozmachu ekonomicky upadajícího a uvadajícího města. Vše je na dobré cestě… Po oslavě semifinálového vítězství však dojde k události, která vše změní a město se doslova obrátí naruby.

"Nedokážeme ochránit svoje děti." Věta, která se jako Ariadnina niť táhne knihou po nešťastné události. Věta, kdy si uvědomíte, že může nastat situace, že člověk může být vysoko postavený, bohatý, právník, notář, majitel firmy či politik, ale není mu to nic platné. Pokud je slušný a na druhé straně stojí gauneři, gauneři ho udolají, ušlapou a zničí. Nakonec podobné kauzy známe i u nás.

 Co se stalo a jak to dopadne nebudu prozrazovat, je to vlastně gró celého příběhu, který rozhodně stojí za přečtení.