Můj náchodský sen


8. února 2019, autor Václav Kovalčík,



Cestuji vlakem se svými rodiči, jsme v kupé zavaleni zavazadly. Z okna spatřím, že se stmívá. Náhle vlak zastavuje ve stanici Náchod. Pomáhám vynést z vozu naše kufry a tašky, i když musím zdolávat překážky ve vagónu. Vystupuji, je už tma. Pouliční světla svítí, a naše cesta míří ke katolickém kostelu na náměstí, v němž se koná večerní mše. 

 

Najednou mi parta chuligánů ukradne z kapsy peněženku. Běžím tedy za nimi, zamířili do interiéru kostela rovnou do věže. Kapsáři v úzkých, nemají šanci uniknout. A tak mi zpátky odevzdávají mou peněženku, kterou ještě pro jistotu kontroluji. Obnos a doklady v pořádku. Ti, co mě chtěli okrást, jsou nějací studenti v pubertě. Najednou jsem si všiml tajemného efektu modrého slizu na stěnách chrámu, ve věži. Již dlouho probíhá večerní mše, jež se chýlí ke konci. Pak se věřící rozcházejí do svých domovů, jen modrý sliz zůstává na stěnách chrámu, který byl vandaly hrozně ponížen a znesvěcen. Tuhle informaci si raději nechávám pro sebe, neboť může snadno dojít ke zneužití "zázraku" stupidity, anebo vyšší inteligence.

 

Ráno vstupuji do budovy Jiráskova gymnázia, abych si vyzvedl své nepovedené vysvědčení s pětkou z matematiky. Ředitel zavedl primitivní lístkový systém ohledně příchodů a odchodů. Zařazuji se s vyplněným vstupním lístkem do řady, abych byl místními školními úředníky odbaven. Předkládám svou informaci o příchodu, jenže jsem "naivně" kritizován, že tam chybí např. nějaká fantazijní kresba, anebo malba. Lístek mi je vrácen, abych jej ještě víc vylepšil. Jeden můj kamarád mi věnuje neznámou modrou látku, kterou jsem viděl na stěnách v katolickém kostele, řekl, abych ji aplikoval na vstupní lístek, a ten opět odevzdal školní úřednici. 

 

Jenže se mi modrý sliz nalepil na mé prsty, a já letím se svým kamarádem rapidní rychlostí nejprve směrem do naší třídy, pak oknem ven, chvilku parkem kolem kapličky, pak do jedné místnosti, v níž probíhá kurz floristek. Jedna se nás snaží zachránit, a tak velkými nůžkami ustřihne hmotu modrého slizu, ale nemilosrdně letem pokračujeme do laboratoře fyziky, která je rovněž zanesena modrým slizem, před námi se nacházejí kolečka, vypínače, zapínače, regulátory elektrického proudu, neboť je Jiráskovo gymnázium rovněž samostatnou elektrárnou vyspělých technologií, jež dávno předehnaly západ. Nezbývá nám nic jiného než nějak vypnout elektrický proud, abychom mohli vyčerpat palivo modrého slizu bezpečným letem městem Náchodem, jež je propleteno elektrickým vedením. Přichází náš profesor fyziky, řekl nám: "Žijete."

 

Letíme tedy Náchodem dlouho do hluboké noci. Konečně přilétáme do  činžovního domu, kde nás přivítají mí ustrašení rodiče. Ihned nám odstraňují neznámou látku z našich těl, ale celé město Náchod a občané jsou poznamenáni lepkavým modrým slizem. 

 

Přijíždějí tedy vládní odborníci, aby město osvobodili od neznámé látky. Děti pijí speciální limonádu, aby se očistily. Očišťovací proces trvá celé prázdniny. Ještě prvního září je vidět u kanálů modrý sliz, který postupně mizí z ulic města Náchoda.







Zařazeno v kategorii Povídky





Počet komentářů na “Můj náchodský sen” - 1


    Eva   (9.2.2019 (19.33))

    Ten nápad se slizem v kostele je dobrý, dalo by se to rozvinout do nějaké scifi povídky, že se objevuje vždy tam, kde se děje něco nepatřičného, ale lidé na to dlouho nemohou přijít.



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička