Mezi nebem a zemí


21. února 2012, autor Eva,



 

Četla jsem, že přívlastky v zeměpisných názvech jako Dračí, Hadí, Čertova či dokonce Ďáblova měly v minulosti své opodstatnění. Lidé se na těchto místech necítili dobře, jakoby tam „něco bylo“ či „něco obcházelo“, a proto dávali studánkám, skalám či roklím tato strašidelná jména. Dnešní vědci to vysvětlují tím, že se zde nacházejí geopatogenní zóny a lidé to prostě přirozeně vycítili.

 

Nedaleko našeho města je Hadí studánka, a když tam jdu se psem, mám vždy stísněný pocit. Les je zde hodně ponurý, pochmurný až nevlídný. Jednou jsem scházela dolů na hlavní cestu. Lehce se smrákalo a začala jsem se bát. Když v tom jsem směrem od cesty uslyšela dětské hlasy a smích.

 

„Co blbneš, dole si hrajou děti a ty seš celá po… strachy,“ oddychla jsem si a s úlevou jim vykročila vstříc.

 

Došla jsem na cestu a nikde ani noha, natož dětská. Vzpomněla jsem si na horor Záhada Blair Witch, popadla psa a upalovala domů, jak to jen šlo.

 

Další podivná příhoda se stala u nás doma. Babička byla v lázních, manžel služebně v Německu a v domě jsme byly jen já a dcera Verča. Bylo kolem deváté hodiny, četla jsem si v obýváku, dcerka ve svém pokojíku, televize vypnutá, v domě absolutní ticho. Slyšela jsem, jak se otevírají dveře k babičce, kdosi tam rozsvěcí a pak šustění igelitových pytlíků či staniolu.

 

„A, Barču zas honí mlsná,“ řekla jsem si. Když zrovna nemáme doma čokoládu či jiné pamlsky, Verunka si občas chodí vypůjčit nějaké „kokýnko“ k babičce.

 

„Tak co jsi zas u babičky vyšounila?“zeptala jsem se asi za hodinu nahoře u ní v pokoji.

 

„Nic, vůbec jsem tam nebyla.“

 

„Nelži, vždyť jsem tě slyšela, jak vybaluješ něco z pytlíku.“

 

„Mami, ale já jsem celou dobu tady.“

 

Chvíli jsme se ještě dohadovaly a nakonec došly k závěru: „Někdo tam je!“

 

A po chvíli: „Půjdeme se tam podívat.“

 

Vzaly jsme baterku, paličku na maso a vyrazily.

 

Když jsem sahala na kliku dveří, které vedou k babičce do bytu, Barunka vystrašeně vyhrkla: „Já se bojím.“

 

„Já taky,“ sdílela jsem s ní paniku a utekly jsme do obýváku.

 

Odtud jsem zavolala kamaráda Jirku, který bydlí v sousedství, zdali by to u nás neomrknul.

 

S Jirkou jsme prošli celý dům a nikde ani náznak, že by tu někdo byl. Ještě jsme zkontrolovali, zda pod okny na zahradě nejsou ve sněhu stopy, a pak si dali na uklidněnou panáka.

 

Na dvorku se povalovala sekera, kterou jsem pro jistotu schovala dovnitř pod skříňku u krbu. Člověk nikdy neví.

 

Když se muž vrátil, sháněl se po sekerce, šla jsem najisto ke krbu a podívala se pod skříňku. Sekera tam však nebyla. Hledali jsme ji, ale nenašli a museli koupit novou. Nenašli jsme ji dodnes.

 

Tak nevím, zda mám parádní sluchové halucinace nebo zda opravdu existuje něco mezi nebem a zemí.

 

 

 






Zařazeno v kategorii Ostatní literatura, Postřehy



Počet komentářů na “Mezi nebem a zemí” - 4


    Agin   (22.2.2012 (9.16))

    Řekla bych, že za bé je správně. Sama mám několik podobných zážitečků.


    Eva   (22.2.2012 (10.12))

    Tak to napiš, to by mě zajímalo!


    Petra J.F.   (27.8.2014 (17.24))

    Jistě že existuje, také mám zážitky. Jak to prožiješ na vlastní kůži nejde nevěřit....


    Eva   (27.8.2014 (18.58))

    Podobné zážitky má asi každý. Ale ne všichni to přiznají:-)))



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička