Můj super-moderní sen


7. března 2019, autor Václav Kovalčík,



Mám to radostnou školu, mnoho přátel, vysoký intelekt, elán a charisma, jenže odcházím v elegantním saku velmi rád do ponuré farní kanceláře, v níž odpočívám na polorozpadlé válendě. 

 

Nechce se mi odtud, v klidu a soukromí přemýšlím, co zas podniknu nového, neboť se rýsují další projekty a úspěchy v mém životě.

 

Po dlouhé době odcházím do farního bytu, který je umístěn ve třetím patře. Zase slyším kázání rodičů, že se mám najíst, umýt a učesat, že jsem extravagantní až příliš, přitom mají radost z mých úspěchů.

 

Můj bratr je rovněž iniciativní, má období, kdy těžko kandiduje na předsedu třídy. Je inteligentní, snaživý, ale klesá mu prospěch i respekt ve třídě, neboť chce setrvat v Bruselu – Evropské unii. 

 

Já však chci z ní vystoupit, zároveň se jako sourozenci respektujeme i přes odlišné názory.

 

Můj bratr přichází do třídy, je zde povyk a kravál, učitelé a učitelky na chodbě šílí, pořád jej někdo napadá slovně i fyzicky, každou přestávku je rvačka o přežití. 

 

Je z toho nešťastný, ale pořád chce kandidovat na předsedu třídy. 

 

Opět jsme doma, má to těžké s rodiči, nedokáží mu nějak pomoci.

 

Já se však ocitám na jednom školním rautu, kde vidím ty jeho trýznitele, jak řadí, mluví sprostě. Slušně je napomenu, aby se uklidnili.

 

Jeden z nich mě napadne, a já použiji taktně přiměřenou obranu vesmírného typu. Další mě napadnou. Je z toho rvačka, nikdo z profesorů nemá odvahu zasáhnout.

 

Já však taktně vylezu z bouřlivého kruhu agresorů, a taktně a eticky mizím z místa konfliktu.

 

Večer jsem si vzpomněl, že musím na lékařskou kontrolu až na druhý konec světa. Nastupuji tedy do super-foto-plánu, a rychlostí světelnou jsem ihned v ordinaci. 

 

Během kontroly se zamiluji do slečny doktorky, s úspěchem kývla na mou nabídku ohledně rande. Po kontrole šťasten letím zpět domů.

 

Těsně po mém foto-příletu, do bytu vtrhnou neznámí lidé, odvedou nás až do prostor městské radnice, kde nás chtějí lynčovat. Z promluvy starosty se dozvídám, že naše rodina má šlechtický původ – viz předky zakopaný poklad hodnoty přímo astronomické.

 

Aby získali peníze do děravého rozpočtu, tak na nás ušili spáchání trestného činu.Někdo z davu nás napadl, a já taktně použil vesmírnou sebeobranu, pak se na nás vrhl zlý dav, a já se pružně ocitám na stropě, prostě všude možně, abych ochránil rodinu.

 

Nakonec běžíme zpátky do bytu. Následující den je můj bratr opět sužován ve škole, opět rvačka, učitelé bezradní, plní strachu ze zlých trýznitelů.

 

Náhodně se ve škole objevuji, zasahuji proti agresorům, abych bráchu vysvobodil. Vyhazuji taktně jednoho agresora po druhém, po dlouhé době je pořádek a klid, učitelé mi děkují

 

Odpoledne šel můj bratr prodat jednomu staršímu klukovi ledového panáka, jenže dotyčný nechtěl zaplatit, a tak byl brácha napaden dalšími trýzniteli.

 

Jsem doma, čekám na něj, až se vrátí, ale on nepřichází, a tak běžím na uvedenou adresu, vysvobozuji svého bráchu, společně vyzvedáváme tržbu.

 

Ráno ve škole opět dochází ke rvačce, je totiž předvolební klání na předsedu třídy, můj bratr totiž kandiduje, je stále haněn a napadán. Shodou okolností se objevuji na místě, a vysvobozuji jej ze spárů trýznitelů.

 

Jeho nepřátelé jsou dále mými chvaty zesměšňováni před holkami, nakonec to vzdají, omluví se bráchovi i naší rodině. 

 

Teprve teď nastal respekt a uznání ze všech stran, vyplatilo se nám vzájemně si pomáhat, ať už jsou naše názory a pohledy rozdílné.

 

Václav Kovalčík







Zařazeno v kategorii Povídky





Počet komentářů na “Můj super-moderní sen” - 1


    Eva   (10.3.2019 (12.32))

    Politická alegorie, že. Ale já nemám pocit, že by zde byli nějak dehonestováni příznivci Bruselu.



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička