Paulánský klášter a jízdárna ve Světcích u Tachova

Obec Světce na Tachovsku čítá jen pár desítek obyvatel, rozkládá se na území necelých 22 km². Nachází se zde zřícenina paulánského kláštera a jízdárna, proto jsou Světce oblíbenou turistickou atrakcí.

Fotografie poskytla a vytvořila Tudy.

Pauláni je hovorový název pro řád Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly, který byl založen roku 1435 zmíněným Františkem z Pauly a roku 1474 schválený papežem Sixtem IV. Kromě lásky k Bohu a usmíření s Bohem hlásali i usmíření s ostatními lidmi i se sebou samými. Jednoduše řečeno, aby se člověk mohl radovat ze života, měl by mít rád nejen jiné lidi, ale taky sám sebe (něco podobného o pár století později tvrdil Erich Fromm). Vyznačovali se přísnou tělesnou askezí, nejedli maso, mléko, vejce ani sýry, a to jako pokání za ty, co tyto potraviny konzumují. V době půstu pili jen vodu a jedli suchý chléb, chodili bosi a boty obouvali jen v případě mrazů. Za porušení svých přikázání praktikovali sebebičování a neváhali vrhnout hříšníka do vězení – což se jaksi vylučuje s láskou k bližnímu a k sobě, ale nejsem tu od toho, abych soudila.

Pauláni zakládali kláštery po celé české zemi, např. u Nové Bystřice, v Nově Pace, ve Vranově u Brna, kde dokonce vzniklo Duchovní centrum svatého Františka z Pauly. Na Kuklově na Českokrumlovsku nebyl klášter nikdy dostavěn a ve zbytku nedokončené lokality natáčel František Vláčil natáčel "Údolí včel". Kromě členek panovnického rodu měly ženy do těchto klášterů zakázaný přístup.

Klášter ve Světcích u Tachova začali pauláni budovat v 17. století na troskách původního kostela na pozemku, který patřil křížovníkům. Kvůli vleklým sporům s křížovníky o tento pozemek nakonec přesunuli svou stavbu o něco dál. Klášter byl dokončen v letech 1671–1674 za nového majitele panství Jana Filipa, hraběte Losyho z Losinthalu. Kostel se dvěma věžemi byl patrně dílem italského stavitele Giovanniho Domenika Orsiho.

V první polovině 18. století klášter poškodil požár a ve druhé polovině téhož století za vlády Josefa II dochází v rámci josefínských reforem ke zrušení paulánských kostelů v Čechách. Zrušen je i klášter ve Světcích u Tachova. Paulánští řeholníci byli posláni do penze a celý komplex získal rod Windischgrätzů. Josef Mikuláš Windischgrätz jej nechal chátrat a klášter byl používán jako skladiště. Jeho syn, slavný generál Alfred Windischgrätz (ten co měl bílou čepici, vylezl na Petřín pokynul pravicí) jej chtěl přestavět na honosný a výstavní zámek a současně budoval i nedalekou jízdárnu. S rekonstrukcí budovy začal však jako téměř sedmdesátiletý a přestavba probíhala pouze do jeho smrti, tedy pět let. Další potomek Windischgrätzů neměl zájem po smrti otce pokračovat v této finančně náročné investici a zámecká budova proto nebyla nikdy dokončena. Z celého ambiciózního projektu zůstaly jen mysteriózní romantické ruiny. Zřícenina na konci druhé světové války ještě k tomu vyhořela. V roce 1958 byla vyhlášena kulturní památkou České republiky.

Jízdárna ve Světcích je postavena novorománském slohu. Jedná se o největší českou jízdárnu a druhou největší jízdárnu ve střední Evropě (hned po Španělské dvorní jízdárně ve Vídni). Jak již bylo výše zmíněno, jízdárnu začal v roce 1858 stavět kníže Alfred II. Mikuláš Windischgrätz, rakouský polní maršál a velící generál v Čechách, toho času již v penzi. Stavbu dokončil v roce 1861 a stala se ve své době architektonickým úkazem. Byla dokonale řešena, neboť se zde nacházelo vše, co taková jízdárna potřebuje – kovárna v suterénu, sklady, uhelna, byt kováře, prostory pro odvoz hnoje, ve vyšších podlažích byly vybudovány přepychové lóže, ochozy a obytné pokoje s toaletami. V jízdárně bylo možno ustájit 24 koní. Jízdárna tak umožňovala jedinečné zázemí jak pro koně, tak i pro návštěvníky a jezdce.

Po zestátnění v roce 1945 ji nikdo neudržoval a chátrala, ostatně jako většina budov v komunistických rukou. Roku 1991 byla jízdárna zapsána do seznamu kulturních památek České republiky, ale její vlastník Sdružení technických sportů a činností se o ni nikterak nestaral a nesnažil se o její záchranu. V roce 1997 získalo polorozbořenou jízdárnu město Tachov a v roce 2000 zahájilo za podpory dotací postupnou rekonstrukci.

V r. 2006 vznikl koncept využití jízdárny jako víceúčelového kulturního centra. Přestavba stále pokračuje, a proto je jízdárna otevřena návštěvníkům jen příležitostně.

Všechny fotografie nafotila a poskytla uživatelka webu Tudy