Fabiel – Anděl ochránce


25. září 2019, autor Danny J,



Kapitola 1

 

 

 

Zrození.

 

 

Ležel jsem na zemi a snažil se zvednout. Nešlo to. Jako by mé tělo bylo těžké a mé ruce neměly vůbec žádnou sílu.

 

Otevřel jsem oči?

 

Mé myšlenky se soustřeďovaly na prostor před sebou. Měl jsem otevřené oči, ale nic jsem neviděl.

 

Kdo jsem?

 

„Jsi čistá nepopsaná duše,“ ozval se jemný hlas nade mnou.“

 

Je to prázdnota, kde budu žít? 

 

„I z prázdnoty lze udělat krásné místo,“ ozval se stejný hlas.

 

Kde to jsem?

 

„Je to Oáza klidu.“

 

Narodil jsem se?

 

„Prožíváš pocity, jako při narození.“

 

Jaký to byl časový úsek? A je čas pro mě důležitý nebo se to jen stalo?

 

„Tvá duše urazila velkou cestu.“

 

Nemohu mluvit, ale ty mě slyšíš?

 

„Jsi jako dítě, které se narodilo. Jsi čistá nepopsaná duše a veškeré poznání ti bude odhaleno.“

 

Věřím, že ano.

 

Podivil jsem se, přesto věřil jeho slovům. Byl první, který se mnou mluvil a odpovídal na mé otázky, a že jich opravdu nebylo málo.

 

Kdo mě bude učit?

Co jsem vůbec zač?

A proč tu jsem?

Co bude pak, až se vše naučím?

Zůstanu tu navždy nebo odejdu jinam?

Co mám dělat?

A kdo jsem?

 

„Už teď začínáš vnímat a rozpoznávat svou důležitost. Svou potřebu vědět. Svou potřebu povstat, aniž bys využil svých křídel.“

 

V ten moment jsem pocítil v sobě ohromnou sílu, která mě nadnášela. Já – jsem – anděl?

 

O!

 

Vstal jsem.

 

Mluvil jsi o křídlech?

 

Podivil jsem se a otočil se za sebe, ale nic kromě svých holých zad jsem neviděl.

 

„Ano, jsi anděl.“

 

Pousmál jsem se a cítil v sobě nadnášející energii. Bylo to příjemné.

 

„Smysl tvé existence je předurčen. Stejně tak jako každý smrtelník má svůj osud. Ty jim budeš nápomocen, budeš jim pomáhat a chránit je. Pokud o to nebudou stát, budeš jen s nimi.“

 

Jsem čisté dobro a mé úmysly jsou vždy čisté, kdo by mohl odmítnout pomoc od někoho takového?

 

„Svět je plný lidí, kteří v anděli nevěří. Nevěří v boha, ani v ďábla a jeho pomocníky démony. Nevěří v žádné nadpřirozené bytosti, se kterými jsme propojeni. Jejich víra je založena na úplně jiných principech a smyslech jejich života. To je důvod, proč svět se utápí v bolestech a smutku.“

 

Je to strach?

 

„Ano. Strachem vládnou mocní, ale i sami lidé si vytvářejí zbytečně strachy sami v sobě.“

 

Učím se rychle, pronesl jsem a cítil, jak vstřebávám ohromné vědění, které se mi dostává.

 

„Pramen Všeho-vědění ti poskytne veškeré potřebné informace. A kdykoliv se na tento pramen můžeš napojit, protože je to nekonečný zdroj informací.“

 

Nemající omezení?

 

„Ne.“

 

Jak je to možné?

 

„Stále něco vzniká a také umírá. Stále se něco děje.“

 

A ty občasné jemné vibrace, které cítím. Co znamenají?

 

„Lze jimi dosáhnout mnohé. Levitovat, mizet a objevovat se na různých místech. Především však to znamená, že se objeví tvá křídla.“

 

Jaké je mé poslání?

 

„Anděl ochránce.“

 

Na Zemi?

 

„Ano.“

 

Uvidí mě lidé?

 

„Ne. Jsme pro ně neviditelní.“

 

V pramenu Všeho-vědění je příběh o chlapci, který mluvil s andělem, kterého uviděl na své zahradě.

 

„Ty jsi už nahlédl do pramenu?“

 

Ano, odpověděl jsem.

 

„Takže už víš, kdo jsem.“

 

Ano, ty jsi Archanděl Michael. Mé jméno je napsáno v podivném jazyce, ale vzhledem k tomu, že už umím přečíst všechny jazyky, své jméno jsem si přečetl. Jsem Fabiel.

 

„Vítej Fabieli,“ pronesl Michael a najednou se přede mnou zjevila zářící bytost s ohromnými křídly.

 

Hned za ním se objevilo několik dalších našeho druhu, kteří společně pronesli:

 

„A povstal anděl!“

 

V ten moment jsem cítil příjemné vibrace, které mě naplňovaly neuvěřitelně silnou energií. Nic takového jsem doposud nepocítil. Ten tlak. Skoro jsem explodoval.

 

O!

 

Vydechl jsem a ze zad, mi vyrostla, dvě velká křídla. Tma se najednou proměnila a vše bylo modré. Stál jsem uprostřed modré louky. Sám. Ostatní andělé také zmizeli.

 

Archanděli Michaeli!

 

Zvolal jsem několikrát jeho jméno.

 

„Už mě nepotřebuješ, Fabieli.“

 

Budu sám?

 

„Jsi anděl a ten není nikdy sám.“

 

Uvidím tě znovu?

 

„Kdykoliv.“

 

Ale…?

 

Jemná vibrace oznamující přítomnost jiného anděla zmizela. Zůstal jsem v modré krajině. Michael měl pravdu, už jsem ho nepotřeboval. Vše potřebné už vím. Má mysl se spojila s pramenem Všeho-vědění.

 

 

 

 







Zařazeno v kategorii Romány, četba na pokračování







Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička