Fabiel – Anděl ochránce


29. září 2019, autor Danny J,



 

 

Kapitola 3

 

 

 

Zásah shůry.

 

 

Ten samý den, se při večeři Juan Lorca svěřil své rodině, že mají finanční problémy. Jako první na to zareagoval jeho syn Raúl.

 

„Tak proto jsi nechtěl, abych odešel?“

„Ano,“ pokynul jeho otec hlavou.

„Ten pán, se kterým si mluvil, byl úředník z banky?“

„Nechtěl jsem vás tím zatěžovat, protože jsem myslel, že to zvládnu. Nicméně situace je kritická. Musíme najít způsob, jak bance vrátit dluh.“

„Půjčíme si od Calderů,“ vyhrkl Raúl.

 

Měl úplně stejný nápad, jako jeho matka.

 

„Další dluhy nic nevyřeší.“

„Budeme muset něco prodat?!“ vstoupila do toho Maria se svou otázkou.

„Ano.“

„Jedině krávy mají velkou cenu. Traktor potřebujeme!“ vyhrkl Raúl a podíval se na otce.

„Pomodlíme se,“ navrhla Arieta. „Třeba se bůh smiluje a sešla nám anděla, který nám pomůže.“

„Jsi směšná!“ vyprskl Raúl.

„Raule!“ ohradila se jeho matka.

 

Její hlas musela slyšet i drůbež, která pobíhala před domem.

 

„Omlouvám se,“ ozval se Raúl a sklopil zrak.

„Tohle už nechci nikdy slyšet,“ pokračovala rozhořčeně jeho matka.

„Bůh stojí při nás,“ pronesla Arieta.

 

Její mysl byla čistá a nebyl v ní vůbec žádný hněv.

 

„Až budeme potřebovat pomoc shůry, Bůh anděla pošle,“ poznamenal otec a začal s modlitbou.

 

Poté se pustili všichni do večeře.

 

 

* * *

 

Jakmile dívky po večeři sklidily ze stolu, otec je všechny pozval před dům.

 

„Navrhuji prodat krávu, abychom mohli začít splácet. Pak budeme muset doufat, že se nám podaří dobře prodat další sklizeň naší úrody,“ spustil Juan Lorca.

„Zítra odvedu krávu ke Calderům,“ nabídl se Raúl. „Pan Calder nám určitě nabídne dobrou cenu.“

„Odvedu krávu do vesnice k řezníkovi,“ pronesl jeho otec.

 

V tu chvíli se ozvala Arieta, která stála stranou.

 

„Ta kráva je s námi skoro sedm let, otče!“ vyhrkla.

 

Evidentně s jeho rozhodnutím nesouhlasila.

 

„Za maso dostaneme mnohem více,“ dodal.

„To nemůžeme udělat, otče!“

„Proč bychom nemohli?!“ podivil se.

„Je to…,“ vstoupila do toho matka, ale Arieta jí však zastavila.

„Matko! Je to zdravá kráva!“

„Kdyby byla zdravá, tak by nám alespoň dala tele, ale to zatím neudělala!“ ohradil se otec.

„Její čas přijde,“ bránila jí.

 

V tom měla pravdu. Její čas přijde.

 

„Rozhodl jsem,“ mávl otec rukou na Raúla a vyrazili společně k vedlejší budově, kde byla zavřená zvířata.

„Matko!“ vyhrkla Arieta směrem ke své matce, ale ta mlčela.

 

Souhlasila s rozhodnutím, svého muže.

 

„Matko!“ ozvalo se, ale nikdo neodpovídal.

 

Rodina se vrátila do domu. Dům se po nějaké době propadl do tmy.

 

 

* * *

 

Arieta ve svém pokoji vyslala několik motliteb, aby si její otec své rozhodnutí rozmyslel. Byl jsem celou dobu s ní a pochopil, že by jí ztráta této krávy velmi zarmoutila.

 

„Mario, pomoz mi zítra přesvědčit otce, aby to neudělal,“ požádala Arieta svou sestru.

 

Ta však mlčela a dělala, že spí. Byla otočená zády k ní, ale ještě nespala.

 

Nechci jít proti otci, říkaly její myšlenky.

 

„Mario, proč neodpovídáš?“

„Protože chci spát,“ vyhrkla Maria a přikryla si hlavou polštářem.

„Jsi moje sestra a jsi tak tak jiná,“ pronesla Arieta a pohladila rukou psa Dona, který vrtěl ocasem a byl rád, že může zůstat přes noc s ní.

 

Občas se podíval do míst, kde jsem byl já, ale nevrčel. Cítil, že nejsem hrozbou.

 

„Tak jsi to slyšel, Done, má sestra jde raději spát, místo toho, aby mi pomohla přesvědčit otce,“ naříkala zoufale Arieta.

 

Pes Don jen koukal.

 

„Zkusíme ráno otce znovu přesvědčit,“ poznamenala Arieta s naději, že otce zítra přemluví.

 

Vlezla do postele a přehodila přes sebe slabou pokrývku. Krátce na to usnula. Stejně jako všichni v domě.

 

 

* * *

 

Brzy ráno Juan Lorca se svým synem vyrazili k nízké stodole, kde byla všechna zvířata. Juan Lorca se zastavil u stodoly a nařídil, aby Raúl vyvedl krávu ven. Syn poslušně kývl hlavou. Během několika minut vyvedl černobílou krávu ven.

 

„Tu hnědou jsem myslel,“ ozval se otec.

„To jsi neřekl,“ zamumlal Raúl.

„Běž!“ pobídl ho znovu otec a otočil se k domu, jako by se obával, že mu někdo jeho rozhodnutí bude rozmlouvat.

 

Jeho pocity byly smíšené. Na jednu stranu stračenu k řezníkovi odvézt nechtěl, ale ona jediná v tuto chvíli mohla odvrátit hrozbu ztráty jejich domova.

 

„Tati!“ vyhrkl dívčí hlas.

 

Neměl jsem se otáčet, pomyslel si její otec.

 

„Nechci, abys naší krávu odvezl k řezníkovi!“ žadonila. „Prosím!“

„Je mi to líto, Arieto, ale musím!“

„Prodejme jí Calderům.“

 

Otec zakroutil hlavou. Už se o tom nechtěl bavit. Ve chvíli, kdy Raúl vyvedl stračenu ze stodoly, Arieta se rozbrečela.

 

„Bože, je to jenom kráva!“ vyprskl Raúl.

„Ona je jako člen rodiny,“ ohradila se Arieta.

„Tak dost!“ vyhrkl otec. „Krávu musíme odvést!“

„Arieto, vrať se domů!“ zazněl hlas její matky, která stála na zápraží a sledovala, Jak se její dcera dožaduje milosti, pro obyčejnou krávu.

 

Neměl bych zasahovat, ale musím něco udělat.

 

„Matko!“ ozvala se znovu Arieta s nadějí, že jí matka vyslyší a pomůže.

 

To se však nestalo. Místo toho přísně ukázala rukou směrem dovnitř.

 

„Domů!“

 

V tu chvíli jsem si uvědomil, že Arieta je bezmocná, zoufalá, smutná a musím zasáhnout. Nemusím, a nechci vidět slzy na její tváři a smutek uvnitř jejího srdce.

 

Buu!

 

Kráva zabučela a zastavila se.

 

„Cože?“ vyhrkl Raúl. „Pojď!“ zatáhl za provaz, ale kráva se nepohnula ani o kousek.

 

„Co tam vyvádíš?!“ podivil se otec.

„Ta kráva nechce jít!“ odvětil Raúl.

„Tak zaber!“

„Nejde to!“

„Sakra!“

 

Otec zalamentoval a vyrazil k synovi na pomoc.

 

„Pusť!“ řekl a chytl provaz.

 

Zatáhl, ale kráva se ani nepohnula.

 

„Co to je?!“ podivil se.

„Přece nemá takovou sílu?“ zareagoval Raúl.

„Sílu má, ale krávy nejsou tvrdohlavá zvířata, alespoň ne tady ve Španělsku,“ odvětil otec.

„Co se děje, Juane?“ zeptala se paní Lorca.

„Ta kráva se nechce pohnout!“

„Tak jí uvaž k traktoru, třeba se podvolí.“

„Nechce odejít, nechápete to?!“ vstoupila do toho Arieta.

„Prosím tě, ani si to neuvědomuje,“ ozval se její otec a mávl rukou.

 

Ani bych neřekla, pomyslela si Arieta a doufala, že s ní nikdo nepohne.

 

* * *

 

Otec pustil provaz a odešel k druhé stodole, kde měl zaparkovaný traktor. Motor hned naskočil. Kola se rozjela směrem, kde stála kráva. Drnčivý stroj zastavil před krávou. Otec mávl na Raúla. Ten pochopil, že má provaz přivázat k tažnému zařízení.

 

Teď se uvidí, pomyslel si Raúl sebevědomě.

 

Traktor zavrčel.

 

Rrrr!

 

Motor dosáhl maximálních otáček. Lano se napnulo, ale kráva se nepohnula.

 

Přece není ze železa, prolétlo Juanovi Lorcovi hlavou.

 

Znovu sešlápl plyn, ale kráva zůstala na místě. 

 

„Jak je to možné?“ vyhrkl otec a divil se, že ani traktor s krávou nepohne.

„Možná vážně nechce pryč,“ ušklíbl se Raúl.

 

Jediný, kdo z toho měl radost, byla Arieta. Zajásala a vyběhla ke krávě.

 

„Nepustím tě!“ objala ji.

 

Kráva zabučela, ale vůbec netušila, co jí tím chtěla dívka říct.

 

„Odvaž to lano!“ nařídil otec Raúlovi. „A krávu zaveď zpátky do stodoly.“

„Dobře,“ kývl Raúl a udělal vše, co jeho otec požadoval.

 

Jakmile se lano uvolnilo ze závěsného zařízení, Arieta chytla lano a zavedla krávu zpátky do stodoly.

 

„Jak je to možné?!“ podivil se otec.

 

Raúl zakroutil hlavou a pak se podíval na otce. Jako by snad jeho otec věděl, co se tady stalo. Ano. Stalo se to, že kráva nebyla nucena odejít na porážku a žádné srdce v této rodině nepohltil žal a stesk

 

 

 

 







Zařazeno v kategorii Romány, četba na pokračování







Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička