Diář


15. prosince 2010, autor Katka,



 Dnes tu musím zůstat dlouho. Nestíhám v poslední době vůbec nic. I teď dobíhám poslední autobus, když už řidič zavírá dveře.

„Á to jste zase vy?“ řekne s úsměvem.

„Kvůli vám posunou jízdní řád o pět minut později.“

„A já, zase, přijdu o pět minut později.“

Dosedám na první volné místo. Vedle sedící muž s vlasy učesanými na Emana a upocenými dlaněmi se snaží navázat nucený rozhovor. Odmítám. Řeknu jen, že jsem unavená a nemluvím. Rozhrkaný autobus s vousatým řidičem. Monotónní jízda ukolébává unavená těla, za okny se míhá, co lze ještě v té tmě spatřit.

Vysedám na své zastávce. Náves osvěcují nízké pouliční lampy s kulatými cylindry, ty lampy s ledovým světlem, které ještě místní kluci nestačili odstřelit. Drobně mrholí. Vcházím na úzký chodník, lemovaný letos vysázenými vrbami.

Vidím ho. Stojí na konci chodníku. Není možné spatřit tvář, docela skrytou pod velikým černým deštníkem. Asi na někoho čeká.

Jdu pomalu. Blížím se k němu, stojí stále na místě, bez pohnutí. Nad jeho postavou jakoby se stahovala mračna. Pohlédnu nahoru, snažím se jej obejít.

On však náhle zastupuje cestu. Asi nevidí, přes ten deštník. Snažím uhnout více doprava. Ukročí se mnou do strany. V ruce se mu zaleskne nůž.

„Kabelku.“

Zůstanu stát. Neschopná pohybu ani slova. Němá. „

Kabelku.“

Bere, tahá ji z ramen. Nebráním se. On se otočí a s rozevřeným deštníkem utíká ven z vesnice. „

Ty hajzléééééé,“ teprve až teď se odmrtvím, odvážím promluvit. Rozběhnu se za ním. Marně. Mizí mezi vinohrady, kde není ani vystřílené světlo.

„Sakra,“ dýchám ztěžka. „mám ten diář, můj diář,“ mluvím do tmy.

Nikdo nikde. Žádná osoba, lidský stín. diář.

Mám v něm napsány sny, milování, úsudky o lidech, všední starosti a obyčejné věci, čísla, adresy, řvu: „Ty hajzle vrať mi aspoň ten diář!!!!! Diář!!!!!“

Ráno jdu do práce ve strachu, celá nahá, kdo mě pozoruje, kdo to o mně ví. V autobuse schovávám tvář za denní tisk.







Zařazeno v kategorii Povídky





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička