To byl Arnošt Lustig (Co s ním prožil František Cinger)


8. září 2020, autor Renata Petrickova,



„… je zřejmé, že třiadvacetiletý Arnošt je nepochybně úplně jiný, než byl v šestnácti, když mířil do Terezína, v osmnácti, když skončila válka, i v jednadvaceti, když do věstníku psal své představy o „novém židovském člověku“. Naučil se pozorně hledět kolem sebe a vidět tisíce typů osobností. Život má přece jen specifickou vůni, jen se naklonit. A mít cit, dokázat ji vnímat.“

 

To byl Arnošt Lustig, kniha, která působí jako dokument s vůní starých černobílých filmů. Noblesně, zasahující do zvědavosti i emocí čtenáře. Ale to přiznám se, může být skutečně ovlivněno tím, že je plná černobílých obrázků. Mnohdy mi bylo líto, že se nerozhýbají, protože díky působivému textu máte pocit, že v tuhle chvíli žijete tím, co čtete.

 

 

Čtenářský zážitek pro celé tělo.

 

Jaký byl Arnošt Lustig?

 

 Neměl jednoduchý život. Ale svým způsobem to byl život záviděníhodný, pokorný, odvážný, duši obrušující se jako cenný diamant. Až do poslední chvíle. A právě ten diamant je tím pocitem, který si odnášíte z celé knihy – takový byl Arnošt Lustig. Diamant, který se nedal zlomit. Ten, který psal, protože to byl jeho smysl a radost. Nechtěl být ovce – a nebál se říct nepříjemné pravdy. Už jen s tímto nastavením máte zaděláno na přinejmenším zajímavý a netuctový život. I přesto vnímá čtenář někde uvnitř bolest zlomeného člověka, který jen umí bolest nést.

 

 

 

Dokument i niterná zpověď

 

Celý životní příběh můžete brát jako dokument, mimořádně citlivě zpracovaný, psaný rukou autora, pro kterého byl Arnošt Lustig vzácným přítelem.

 

Moje povaha hledá duši v kráse a dobru a krásu v umění. Miluji divadlo, literaturu a písně, mám rád herce. Jeden čas jsem měl v rádiu na starost zábavné pořady. Platil jsem hercům nejvyšší honoráře. Můj herecký přítel Otomar Kobelář se ptal: „Arnošte, jsi tak hodnej, nebo tak blbej?“ Nedokáži odpovědět dodnes. Snad je to kombinace obojího.

 

Bylo vzácné a nezapomenutelné být právě takovým přítelem.

 

Občas mne text oslovil na nejhlubší úrovni a troufnu si říci, že každému občas přijde nějaká část ryze osobní, protože se dotýká i jeho vlastního životního příběhu. Není pak lepšího učitele, než příkladu Arnošta Lustiga! Jak projít bolestí, štěstím i vděčností. Faktem, že život visí v každou chvíli na vlásku?

 

Kde a jak se to v knize stalo? Nepovím… už jen proto, že pro každého takové místo může být kdekoliv. U někoho v koncentračním táboře, u někoho v období, kdy žil a pracoval v Izraeli, u jiného v dalších letech. Skrze slova pocítíte jeho sílu, moudrost, rozhodnutí ve chvílích, kdy „jinou možnost nemáte“, ale také strach, kdy se každé anglické naučené slovo stává rizikem, že zapomenete jedno české? Radost z návratu domů, radost z chlazeného piva, kniha doslova pulsuje obyčejným lidským životem, který opravdu stál za to.

 

Chtěl být obyčejný člověk…

 

Významný český autor, který snad i proti své vůli proslul svými díly se židovskou tématikou. Chtěl být obyčejným spisovatelem, osud mu dal mnohem víc. Mnohem víc než jiným ale také vzal. Ať jeho díla znáte nebo ne, rozhodně je jeho životní příběh v tomto zpracování mimořádně zajímavým dílem, už jen z toho obyčejného lidského hlediska.

 

O autorovi: František Cinger je literární historik, publicista, často se zabývající životopisy slavných (Jan Werich, Jaroslav Ježek, Arnošt Lustig, Jaroslav Seifert), s nesmírně jemným citem pro životní osudy.

 

Vydalo nakladatelství Eminent, 2019, www.eminent.cz

 

 







Zařazeno v kategorii Knihy, recenze, Postřehy





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička