Bystře vyskoč, uhlaď cíchu
dřív, než čas se naklopí!
Autobusem plným smíchu,
jedem močit konopí.
Utřít nos a botu křusku,
tolik štěstí mne snad zničí,
vždyť po roce po soudružsku,
budem močit v pohraničí!
Močí Jarka, ač se pýří,
močí Karel, v zubech lulku,
močíme jak bohatýři,
až nám lezou oči z důlků.
Mrknuv okem na veverku,
v břichu sytou vtipnou kaši,
žertovně jsem zmočil Věrku
– smějem se jak větroplaši.
Než den předal vládu noci,
mír a klid jsme v srdci měli.
Zmočili jsme bez pomoci
všechno, co jsme uviděli.
Popatřil jsem ranní rosu,
snovou krásu zrak můj těžil.
Chtěl bych říci bez patosu:
Kdo nemočil, jak by nežil!
psáno lehkou rukou...zdařilá veršovánka, vtipně parafrázuje bolševickou rétoriku podobných děl ze "šťastných budovatelských let"... povedlo se...
děkuji za shovívavé, až dobromyslné ohodnocení :-)
Dobrý...bez přívlastků o)))
ty víš, že mám pro takové ptákoviny slabost:-)))
I já ... ó jé, zase pobavilo :-))))
díky díky díky :-)
Nadšený jsi polyurik, nosíš dreda, nebo culík?