Souhvězdí Labutě (Cygnus)

Když jsem psala německou knihu o hvězdné obloze (Sternmythen, Astronomie-Verlag, 2020), nejvíce mě zaujalo souhvězdí Labutě (Cygnus). Je významné z astronomického hlediska a doslova nadupané mýty a legendami z celého světa. Co se týče čínské astronomie, kterou v souvislosti se souhvězdím Labutě krátce zmiňuji, velmi mi pomohl astronom a sinolog pan Václav Laifr, který mi cestou mailové korespondence vše dopodrobna vysvětlil a popsal, čímž bych mu chtěla poděkovat.

Souhvězdí Labutě z hvězdného atlasu ´A Celestial Atlas´, který vypracoval v roce 1822 Alexander Jamieson.  Mapy od Alexandera Jamiesona jsou obsaženy v německé knize Sternmythen.

V řecké mytologii Zeus v podobě labutě znásilnil aitólskou královnu Lédu a té se poté narodily děti Castor, Pollux, Klytaimnéstra a Helena. Některé legendy dokonce uvádějí, že Léda po styku s Diem porodila vejce, z nichž se vylíhly božské děti. Castor a Pollux se zúčastnili války o svou krásnou sestru Helenu, kterou unesl spartskému králi Meneláovi princ Paris, syn trojského krále Priama. Tak vypukla Trojská válka. Jejich druhou sestru Klytaimnéstru si vzal za ženu mykénský král Agamemnón, další účastník Trojské války.

Jiný řecký mýtus vypráví o mladíkovi jménem Cygnus. Byl nejlepším přítelem Faethona, syna boha Slunce Helia, a byl nesmrtelný. Mladíci si půjčili od boha Slunce nebeské kočáry a projížděli se po obloze. Příliš se však přiblížili Slunci, kočáry se vzňaly a oba mladíci se v hořících kočárech zřítili se na zem. Jelikož byl Cygnus nesmrtelný, hrůzný pád přežil a po krátké době se probral. Hledal svého přítele Faethona, ale našel jej mrtvého na dně řeky Eridanus. Snažil se jej vyprostit ze dna, ale marně. Zeus, který vše pozoroval, nabídl příteli Faethona řešení: "Proměním tě v labuť, abys mohl svého přítele vytáhnout z řeky, ale ztratíš tím svou nesmrtelnost. Budeš žít jen tak dlouho, jako žijí ostatní labutě." Cygnus souhlasil a v podobě labutě vynesl z hlubiny přítelovo tělo, řádně pohřbil a umožnil mu tak odchod do říše mrtvých. Jeho oběť nezůstala bez uznání, po jeho smrti jej Zeus přenesl na oblohu v podobě labutě.  

Ve Starém Egyptě existovalo několik verzí o stvoření světa z husího vejce. Ze všech prapůvodních vodstev vznikla Mléčna dráha, kterou Egypťané uctívali jako bohyni Hathor. Na Mléčné dráze se nacházel prvotní pahorek, na který snesla vejce Velká husa. Z vejce se zrodil Sluneční bůh Re, podle jiné egyptské legendy bůh Thovt. Mýtus z města Veset uvádí, že z vejce, které snesla první husa na prvotní pahorek, se vylíhnul sluneční bůh Amon, uctívaný jako dárce života a tvořivé energie.  Všechny tyto legendy umísťovaly prvotní pahorek, tedy vznik veškerého života, do míst, kde se nachází souhvězdí Labutě. Dle souhvězdí Labutě byly ve Starém Egyptě orientovány pyramidy, např. pyramida v Gíze je umístěna tak, že přímo nad ní před 2500 lety procházelo souhvězdí Labutě s hvězdou Deneb. 

Souhvězdí Labutě je v podobě nebeského ptáka obsaženo i v mnoha dalších mýtech. Jako pták letící Mléčnou dráhou k jihu bylo vyobrazováno na Eufratských kamenných deskách a v Arábii si souhvězdí spojovali s létajícím orlem. Deneb, nejjasnější hvězda souhvězdí Labutě, byla podle prastarých tradic považována za ochranitelku a dárkyni života i smrti.

V Mezopotamii (3.tisíciletí př.n.l.) byly hvězdy v okolí Deneb spojovány s postavou démona, okřídleného lva s rozevřenou tlamou UD.KA.DU. Hlava šelmy ležela na Mléčné dráze v místech souhvězdí Labutě a ocas v souhvězdí Cefeus.

Nejznámější čínský milostný příběh pochází z doby, kdy v zemi vládla dynastie Han (206. př.n.l. až 220 n.l.). Vypráví o princezně Zhi Nu, dceři nefritového vládce nebes. Zhi Nu dennodenně předla brokát v překrásných barvách oblohy. Zamiloval se do ní pastýř buvolů Niu Lang a Zhi Nu jeho lásku opětovala. Rozhodli se žít spolu na zemi a zcela zapomněli na své povinnosti. Tkadlena netkala žádný nebeský brokát a buvoli zůstali bez pastýře. Nebeský císař se rozzlobil, a když Zhi Nu odcházela z návštěvy nebes zpět na zem ke svému milému, položil jí otec do cesty Stříbrnou řeku, aby jí zabránil k návratu na zem. Od té doby se mohli milenci setkávat jen jednou za rok, a to 7. dne 7. měsíce. Ten den všechny straky vytvořily ze svých křídel most přes nebeskou řeku. Obloha oba zamilované vždy zakryla mraky a jakmile pršelo, lidé věděli, že při loučení pláčou. 7. den 7. měsíce se v Číně slaví nejen jako svátek počátku podzimu, ale i jako svátek Pastýře a Přadleny.

Princeznu přadlenu představuje na obloze hvězda Vega ze souhvězdí Lyry. Vedle ní svítí hvězda Altair ze souhvězdí Orla, její milý pastýř. Milenci Vega a Altair jsou odděleni Stříbrnou řekou – Mléčnou dráhou. Spojuje je souhvězdí Labutě, které jako most jednou ročně zhmotňují straky. Příběh o princezně – hvězdě Vega a ptačím mostě přes Mléčnou dráhu mohl být podložen prastarými zkušenostmi z pozorování noční oblohy. Princezna se zamilovala do pastevce a přestala plnit své povinnosti. Astronomická interpretace může být taková, že hvězda Vega přestala plnit funkci ukazatele nebeského pólu. K tomu začalo docházet zhruba od 12. tisíciletí př.n.l., kdy se vlivem precese nebeský pól začal od Vegy vzdalovat a na její místo se nasunula hvězda Polárka. Díky precesním pohybům Země se na místo Polárky časem zase přesune hvězda Vega a za cca 14 000 let bude zemská osa opět mířit ke hvězdě Veze. Za 25 725 let (tzv. platónský rok –   doba, za kterou průsečík zemské osy s nebeskou sférou vykoná uzavřený okruh kolem pólu ekliptiky) Polárka zase pomyslně vystrčí Vegu a bude zářit jako nejsevernější hvězda nad severním pólem.

Čínská astronomie se začala vyvíjet již v 2. tisíciletí před naším letopočtem. Stejně jako jinde na světě má původ v mytologii a zároveň v praktických potřebách kalendáře pro účely zemědělství. Čínská astronomie měla vysokou úroveň, vznikla zde první koncepce nekonečného a prázdného vesmíru, k pozorování hvězdné oblohy používali přístroje jako např. vodní hodiny, pozorovací tubus (předchůdce dalekohledu) a hodinový stroj a jejím největším přínosem pro moderní astronomii je, že Číňané mají nejstarší kontinuální záznamy nebeských úkazů na světě.  Číňané rozdělili oblohu na 28 částí o nestejné velikosti. Tyto částí nebo také lunární dómy se jmenovaly se podle souhvězdí, která se v nich nacházela. Číňané znali téměř 290 souhvězdí, ale jejich názvy a vyobrazení byly zcela jiné než v západní civilizaci. Slunci přiřazovali mužský aktivní prvek jang a Měsíci ženský pasivní prvek jin. Největší význam v čínské astronomii měly cirkumpolární souhvězdí a Polárka. Jejich názvy souvisejí s císařem a s prostředím císařského dvora. V souhvězdí Severní pól nacházíme hvězdy se jmény jako Korunní princ, Syn císařské konkubíny, Císařovna, Císařská konkubína. Mezi blízkými souhvězdími nacházíme Tři nejvyšší (hodnostáře) nebo Sedm vévodů.

V současnosti se v Číně používají jak západní názvy souhvězdí a hvězd, tak i tradiční čínské, i když v poslední době spíše převažuje používání mezinárodních, tj. západních názvů souhvězdí. V některých případech však mají čínské názvy vždy přednost. Například Číňané nikdy nenapíšou Vega, Altair nebo Velký vůz, ale zásadně Přadlena, Pasáček a Severní naběračka a západní jméno dají do závorky. 

Pro mezoamerické indiány byla Mléčná dráha světový strom, na jehož vrcholu seděl nebeský pták – souhvězdí Labutě. Podle mayské legendy Popol Vuh jedno z lidských dvojčat srazilo nebeského ptáka ze stromu a zabilo. Kořeny tohoto mýtu z dávné doby můžeme chápat i z hlediska astronomického, neboť nebeský pól se v období 16.000 až 14.000 let př.n.l. nacházel na Mléčné dráze v souhvězdí Labutě a pád nebeského ptáka lze vykládat jako přesun nebeského pólu díky precesi ze souhvězdí Labutě do hvězdy Vega.

Autorem hvězdné mapy souhvězdí Labutě je Petr Scheirich z České astronomické společnosti. Mapy jsou obsaženy v české knize Hvězdná obloha.

Labuť je velké typicky letní souhvězdí, které je nejvýrazněji vidět na severní obloze v letních měsících a začátkem podzimu po celou noc. Labutí prochází Mléčná dráha, která je rozdělena temným mračnem Great Rift (Velká trhlina). V Labuti je několik mlhovin, nejznámější je Severní Amerika. Alfa Labutě je hvězda Deneb, česky slepičí ocas, kterou nalezneme na ocasu Labuti. Deneb je cirkumpolární pro střední Evropu a tvoří jeden vrchol letního trojúhelníku, další vrcholy jsou Vega v Lyře a Altair v Orlu. Na hrudi labutě svítí hvězda Sadr (gama).  Jako hlava září dvojhvězda Albireo (beta), česky slepičí zobák.  Delta Labutě je hvězda Fawaris, česky jezdec na koni, epsilon Labutě je hvězda Aljanah, česky křídlo. Labuti se někdy říká Severní kříž. V sousedství Labutě se nacházejí souhvězdí Drak, Kefeus, Pegas, Lištička a Lyra.