Souhvězdí Orionu

Orion je nejvýraznější a nejnápadnější zimní souhvězdí, nejlépe je viditelné v prosinci a v lednu. Znázorňuje střelce s napjatým lukem a zavěšeným mečem. Řadí se k souhvězdím pojmenovaným už ve Starověkém Řecku, a to astronomem Klaudiem Ptolemaiem, který vypracoval první hvězdné mapy. Souhvězdí povětšinou nesou jména hrdinů, bohů a nestvůr řeckého bájesloví.

Každá hvězda v každém souhvězdí je označena řeckým písmenem. Toto označení zavedl roku 1603 německý astronom Johanes Bayer ve svém atlasu Uranometria a prakticky se používá dodnes. Pořadí v řecké abecedě obvykle naznačuje klesající jasnost, takže hvězda „alfa“ je v daném souhvězdí nejjasnější.

Nejzářivější hvězdy mají zpravidla i vlastní jméno a tato jména pochází v drtivé většině z arabštiny. O rozvoj astronomie se mezi druhým a patnáctým stoletím zasloužili učenci daleko na východě, neboť křesťanské učení v Evropě v téže době popíralo existenci vesmíru. Arabové vycházeli ze spisu Klaudia Ptolemaia Megalé syntaxis, který velmi uznávali a obdivovali a nazvali jej Almagest (Největší). Ptolemaios pojmenovával hvězdy pomocí jejich pozice v souhvězdí, to ale bylo dost těžkopádné a nešikovné, neboť takové jméno třeba znělo "severnější ze dvou hvězd blízko u sebe nad malým štítem v souhvězdí Lodní zádi." Perský astronom Abdurrahmán ibn Umar as-Súfí byl nadšeným pozorovatelem hvězdné oblohy a ve své Knize stálic (Kitáb al-Kawatib) zakreslil všechna souhvězdí. Shodovala se s řeckými souhvězdími, jen dal hvězdám srozumitelné arabské názvy a tyto názvy se postupně přenesly do křesťanského západního světa.

Hvězdy souhvězdí Orionu jsou uvedeny s překlady arabských názvů v závorce, a to dle údajů astronomické unie IAU a astronomické databáze SIMBAD a mohou se od českých zdrojů lišit. Orionova ramena tvoří velmi jasné hvězdy Betelgeuse (a – alfa, ruka obryně) a Bellatrix (g – gama, žena bojovnice, válečnice). Hvězdy Alnitak (z – zeta, pás), Alnilam (e – epsilon, šňůra perel) a Mintaka (d – delta) vyznačují Orionův pás a pod ním mezi dvěma hvězdami, v takzvaném závěsníku na meč, se rozprostírá Velká mlhovina v Orionu M 42. Je nejjasnější mlhovinou na severní obloze a může být viditelná pouhým okem. Jako Orionovy nohy září rudý obr Rigel (b – beta, levá noha) a o něco menší Saiph (k – kappa, meč). Orionův luk a šíp jsou utvářeny z hvězd pí, které jsou očíslovány od 1 do 6. Existují však i vyobrazení, která v těchto hvězdách vidí štít nebeského lovce připraveného k obraně.

Orion z atlasu A Celestial Atlas od Alexandera Jamiesona

Podle starověké legendy, která nejvíce traduje mezi lidmi, Orión urazil bohyni Héru a ta na něho poslala obrovského štíra. Orion s ním marně bojoval, štír ho uštkl a Orión okamžitě zemřel. Jiná verze tvrdí, že Orión před obrovským štírem, nástrojem Héřiny pomsty, prchl do moře, jelikož pochopil, že monstrum stvořené bohyní je nepřemožitelné. Zatímco plaval v moři, Héra namluvila přítelkyni Orióna, bohyni Artemis, že Orión znásilnil její družky. Artemis se rozzuřila a prostřelila Oriónovi hlavu šípem. Jiné zdroje uvádějí, že Orióna zastřelil sám Apollon, a to na žádost své sestry Artemidy. Bála se, aby Orión nevyhubil všechna zvířata a ona jako bohyně lovu by pak už neměla co lovit.

Orión byl synem boha moří Poseidóna a jeho milenky Euryaly, ale vypráví se i jiný příběh o jeho narození. Rolníka Hyriea navštívili Zeus a Hermes v převlečení za obyčejné smrtelníky. Rolník ač chudý, byl velmi pohostinný a připravil jim výborné jídlo. Zeus a Hermes se mu chtěli nějak odvděčit a zeptali se ho, po čem nejvíce touží. Hyrieus se celý život trápil, že je neplodný a vždycky si přál syna. Bohové mu poradili, aby zabil býka, vymočil se na jeho kůži a zakopal ji do hrobu své ženy. Za devět měsíců se z kůže narodil chlapec, který dostal jméno Úrion, což v překladu znamená "ten, který močí". A souhvězdí Orionu skutečně přináší déšť. Postupem času se jméno chlapce zkomoleně vyslovovalo Órion.

Mayská astronomie zaznamenala největší rozmach v osmém století n. l. Třemi nejdůležitějšími nebeskými tělesy byly Slunce, Měsíc a Venuše. Mayové vytvořili kalendář na základě periodických pohybů Venuše a přesně určili dobu jejího "oběhu kolem Země" (necelých 584 dní, synodický oběh). Všimli si, že přechod Venuše z ranní oblohy na večerní a zpět se opakuje v pěti specifických vzorcích. To jim umožnilo vypočítat polohu Venuše na stovky let dopředu. Přesnost astronomických výpočtů Mayů je udivující pouze ve srovnání s ostatními kulturami té doby. Neměli žádné technické vybavení, jako jsou dalekohledy a měřicí přístroje, pouze různé zkřížené tyče nebo úzké pozorovací tubusy. Jinak byly jejich výpočty založeny na pozorování pouhým okem, takže ve výpočtech přirozeně docházelo k nepřesnostem. Hvězdná obloha je zajímala spíše z astrologického hlediska a pohyby planet sledovali především z věšteckých důvodů. Některé teorie tvrdí, že Maové z postavení nebeských těles vyčetli předzvěst nějaké katastrofy, a proto narychlo opustili svá monumentální města.

Mayská souhvězdí vypadala jinak než u nás a měla také jiná jména, s výjimkou souhvězdí Štíra a Orionu, která se jmenovala stejně jako v Evropě. Orion byl nejdůležitějším souhvězdím v mayské kultuře. Podle legendy o stvoření světa, znázorněné na stélách z Quiriguá, umístili bohové do trojúhelníku tři ohništní kameny, čímž vzniklo nebeské ohniště. Stejným způsobem se zakládal oheň v mayských domech. V tomto trojúhelníku tvořeném hvězdami Alnitak, Saiph a Rigel vznikl svět. V představách Mayů byla mlhovina v Orionu kouřem vycházejícím z ohně. Orionův pás, tvořený hvězdami Alnitak, Alnilam a Mintaka, byl podle Mayů nebeskou želvou, která nesla výše zmíněné "tři kameny stvoření". Samotnou zemi si představovali jako želví krunýř.

Aztékové spojovali hvězdy Rigel ze souhvězdí Orionu a Sírius ze souhvězdí Velkého psa s datly, hvězda Betelgeuze byla tmavě červenou vodní pannou a pás Orionu ztělesňoval dvě prasátka pekari.

Na souhvězdí Orionu je pozoruhodné, že název Orion dostalo v Evropě za Klaudia Ptolemaia ve druhém století n.l. a v Mezoamerice o něco později pojmenovali takřka totožné uskupení hvězd rovněž Orion, každopádně dlouho před objevením Ameriky. Jedině vysvětlení pro toto je, že kontakt mezi oběma kontinenty probíhal už v době předkolumbovské. Ale to se můžeme jen dohadovat.