Vězení a vozík jsou pro každého – 1. kapitola

3. května 2010, autor Hedvika,

Nechoď přede mnou, možná bych tě nenásledoval.

Nechoď za mnou, možná nejsem schopen tě vést.

Pojď vedle mě a buď můj přítel…

1. kapitola

Jak se to stane – aneb vězení a vozík jsou pro každého.

Nemám ráda filmy Woodyho Allena. Přesněji, ne nemám ráda, ale znervózňují mě. Začnu se ošívat, jakmile uvidím na obrazovce toho malého chlápka s kostěnými brýlemi, jak pobíhá po bytě, chytá se za hlavu, polyká prášky a řeší a řeší, ale nevyřeší… Určitě silně přeháním, když mám pocit, že je to pořád dokola ta samá otázka: PROČ? Proč přišel-la, proč odešel-la, proč mu to řekl-la, proč mu to neřekl-la, atak dále, atak dále, pořád dokola.

Stejně vždycky vydržím film bedlivě sledovat až do konce a druhý den na něj pořád myslím. Šťourám se v těch jeho proč, třetí den se naštvu a řeknu si, že už se na ty jeho filmy dívat nebudu. Mám přece svých starostí dost, a ne se tak ještě zabývat mezilidskými vztahy. Nejsem přece psycholog, ani psychiatr, ani filosof, aby mi bylo alespoň trochu jasné, PROČ! Mám hezky ekonomické vzdělání a v hlavě mi převážně probíhají dvě strany: Má dáti – Dal.

Otázky intelektuálního typu W.A. s tím Proč? mě ničí. Od mládí jsem si ve své fantazijní hlavě vytvářela odpovědi na otázky tak, aby mi vyhovovaly a chápala jsem je. Někdy, když popustím fantazii uzdu, to byste žasli, jak si bravurně zdůvodním vznik vesmíru, proč nám nefunguje celý mozek, jak to bylo s pyramidami apod.

Pak ale nastupují otázky PROČ, na které jsem krátká. Proč se stalo tohle a ne tamto. Odpovědi typu je to náhoda, je to osud mě moc neuspokojují. Až jednou jsem zaslechla geniální odpověď. Má dítka se dohadovala a na otázku proč, jedno z nich odpovědělo: Protože bagr! Na blbou otázku, blbá odpověď!

Od té doby se u nás na nezodpověditelnou otázku odpovídá: No protože bagr… a dál se nediskutuje.

Když jsem byla tisíckrát v pokušení se dobrat toho, PROČ se to stalo kruci zrovna mně… vždycky mně naskočila ta spásná odpověď: Protože bagr.

Nedávno si mě prohlížel malý kluk: „Mamí? Proč ta paní sedí na vozíku?“

Maminka s trochu omluvným úsměvem pedagogicky odpověděla: „Já nevím, to se musíš zeptat.“

Kluk udělal pár kroků směrem ke mně a s neskrývanou zvědavostí mi položil otázku: „Paní, proč sedíte na vozíku???“

„Protože mám nemocný nohy,“ zněla moje odpověď, jelikož dětem se nemá lhát a odpovídat se má srozumitelně. V duchu ovšem zněla ta jediná správná a jasná odpověď: NO PROTOŽE BAGR!!!

Zařazeno v kategorii Vězení a vozík

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a